IV.ÚS 2133/11
V PLATNOSTI- KS Praha 27 Co 157/2011-84
- ÚS IV.ÚS 2133/11
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože byla zjevně neopodstatněná. Stěžovatelka se zpravidla nezabývala výsledkem podkladového rozhodnutí, ale výkonem vykonatelného opatření, které je předmětem jiného řízení. Soud se nezabývá věcnou správností podkladového rozhodnutí v řízení vykonávacím. Právo na spravedlivý proces nezaručuje správné rozhodnutí, ale pouze řádné procesní postupy.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl dne 15. září 2011 v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti společnosti K K S, spol. s r. o. se sídlem Hornická 5435, 430 03 Chomutov, zastoupené JUDr. Blankou Chmelenskou, advokátkou, AK Na Příkopech 902, 430 02 Chomutov, proti usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 2. 5. 2011 č. j. 27 Co 157/2011-84 a Okresního soudu v Rakovníku ze dne 9. 2. 2011 č. j. 6 E 65/2010-26 takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatelka žádá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí v její věci s odůvodněním, že jimi byla dotčena ve svém právu na spravedlivý proces a vlastnickém právu zakotveném v článku 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), dále byl porušen princip rovnosti garantovaný článkem 96 odst. 1 Ústavy a článek 4 odst. 1 Listiny. Z ústavní stížnosti a z jejích příloh zjistil Ústavní soud, že Okresní soud v Rakovníku usnesením ze dne 9. 2. 2011 č. j. 6 E 65/2010-26 podle vykonatelného předběžného opatření - usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2007 č. j. 20 Co 476/2007-30 k vynucení povinnosti stěžovatelky umožnit průchod a průjezd oprávněným přes nezastavěnou část pozemku v jejím vlastnictví nařídil výkon rozhodnutí uložením pokuty stěžovatelce ve výši 100.000 Kč. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 2. 5. 2011 č. j. 27 Co 157/2011-84 usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Stěžovatelka podrobuje kritice skutečnost, že napadenými rozhodnutími je zajišťováno právo, které má být až výsledkem soudního řízení o zřízení věcného břemene, a je nucena k plnění, kterým by si přímo způsobila škodu a které výrazně omezuje její vlastnické právo, protože průchod a průjezd má vést těsně kolem oken a dveří jejího domu. Podotýká, že soud - vázán právním názorem odvolacího soudu - dosud nezjistil, v jakém rozsahu lze právo jízdy zřídit, a zpochybňuje skutečnost, že se jedná o nezastavěný pozemek, protože jsou v něm uloženy inženýrské sítě, které je nutno zabezpečit pro průchod a průjezd; ostatně průjezdem oprávněných před vznikem tohoto sporu došlo k poškození kanalizace. Dříve, než může Ústavní soud přikročit k přezkumu opodstatněnosti či důvodnosti ústavní stížnosti, je povinen zkoumat splnění podmínek její projednatelnosti. V dané věci zjistil Ústavní soud, že formálně bezvadnou a přípustnou ústavní stížnost předložila k podání ústavní stížnosti oprávněná a advokátem zastoupená stěžovatelka; současně jde o návrh, k jehož projednání je Ústavní soud příslušný. Po zvážení okolností předložené věci dospěl však Ústavní soud k závěru, že podaná ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Obsahem práva na spravedlivý proces je garance možnosti domáhat se svého práva stanoveným postupem u nezávislého a nestranného soudu (srov. článek 36 odst. 1 Listiny). To znamená oprávnění předložit zákonnému soudci svou věc k posouzení a požívat všech práv vyplývajících z postavení účastníka řízení, především práva skutkově a právně argumentovat. Tomu pak odpovídá povinnost obecného soudu své rozhodnutí řádně odůvodnit, přičemž se musí vypořádat s námitkami uplatněnými účastníky řízení, a to způsobem odpovídajícím míře jejich závažnosti (srov. nález IV. ÚS 1834/10, dostupný na http://nalus.usoud.cz). Neplyne však odtud garance rozhodnutí "správného", natožpak rozhodnutí, jež stěžovatel za správné pokládá (srov. např. usnesení III. ÚS 439/11, dostupné na http://nalus.usoud.cz). V ústavní stížnosti napadená rozhodnutí obecných soudů nepředstavují porušení stěžovatelčina práva na spravedlivý proces v žádném z jeho aspektů. Stěžovatelka byla řádným účastníkem řízení, všechna procesní práva jí byla zachována, v řízení jí bylo umožněno skutkově a právně argumentovat, přičemž odvolací soud se zabýval jejími námitkami v rozsahu, ve kterém byly relevantní pro přezkum správnosti usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí. Je totiž nutno připomenout, že dle standardní judikatury obecných soudů není soud ve vykonávacím řízení oprávněn přezkoumávat věcnou správnost podkladového rozhodnutí; jeho obsahem je vázán a je povinen z něho vycházet (srov. usnesení IV. ÚS 695/11, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Námitkami, které jsou obsahem stěžovatelčiny ústavní stížnosti, stěžovatelka míří proti podkladovému rozhodnutí, jímž bylo rozhodnuto o nařízení předběžného opatření; místo pro jejich uplatnění však bylo právě v tomto řízení a nikoli teprve v řízení vykonávacím. Z důvodů výše vyložených Ústavní soud odmítl podanou ústavní stížnost dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 15. září 2011 Michaela Židlická, v. r. předsedkyně senátu Ústavního soudu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.