IV.ÚS 2137/18
V PLATNOSTI- KS Ostrava 22 A 203/2017-13
- NSS 4 As 29/2018-43
- ÚS IV.ÚS 2137/18
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože byla zjevně neopodstatněná a stěžovatelka nevyčerpala předchozí procesní prostředky. Soud uvedl, že rozhodnutí správního a kasačního soudu byla dostatečně odůvodněna a neobsahují ústavněprávní nesrovnalosti. Právo na spravedlivý proces podle článku 36 Listiny lze uplatnit až po vyčerpání všech správních prostředků. Ústavní soud se nezabýval opakováním již vysloveného názoru nižších soudů.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Musila (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatelky Zdenky Šillerové, zastoupené Mgr. et Mgr. Simonou Pavlicovou, advokátkou se sídlem ve Frýdku-Místku, 8. pěšího pluku 2380, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 4. 2018 č. j. 4 As 29/2018-43 a proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 1. 2018 č. j. 22 A 203/2017-13, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, a Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, se sídlem 28. října 117, Ostrava, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění
I. V ústavní stížnosti ze dne 19. 6. 2018 Zdenka Šillerová (dále jen "žalobkyně" případně "stěžovatelka") navrhla, aby Ústavní soud nálezem konstatoval, že v záhlaví uvedenými rozhodnutími vydanými ve věci námitky podjatosti úřední osoby byla porušena základní práva garantovaná článkem 36 odst. 1 a odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a aby tato rozhodnutí zrušil. Stěžovatelka dále navrhla, aby jí byla přiznána náhrada nákladů řízení o ústavní stížnosti žalovaným. II. Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti. Dne 14. 4. 2016 usnesením č. j. MUFO 11294/2016 vedoucí odboru regionálního rozvoje a stavebního úřadu Městského úřadu Frýdlant nad Ostravicí, jako příslušně nadřízená osoba rozhodla podle § 14 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, že Ing. Barbora Večeřová, referentka tohoto odboru, není vyloučena z dalších úkonů spojených s řízením sp. zn. MUFO-S 3909/2015 ve věci dodatečného povolení stavby rodinného domu a zpevněných ploch na specifikovaném pozemku v k. ú. Nová Ves u Frýdlantu nad Ostravicí, a úkonů v řízení sp. zn. MUFO-S 3951/2015 ve věci odstranění stavby rodinného domu provedené v rozporu s územním souhlasem a ohlášením na tomtéž pozemku. Dne 23. 6. 2016 rozhodnutím č. j. MSK 65164/2016, sp. zn. ÚPS 14601/2016/Pol Krajský úřad pro Moravskoslezský kraj (dále jen "žalovaný") o odvolání žalobkyně proti výše uvedenému usnesení vedoucí odboru ze dne 14. 4. 2016 rozhodl tak, že odvolání se zamítá a usnesení orgánu prvního stupně o tom, že Ing. Barbora Večeřová není vyloučena z dalších úkonů v řízení, se potvrzuje. Dne 9. 1. 2018 usnesením č. j. 22 A 203/2017-13 Krajský soud v Ostravě (dále jen "správní soud") žalobu žalobkyně o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 6. 2016 č. j. MSK 65164/2016, sp. zn. ÚPS 14601/2016/Pol, podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. odmítl (výrok I). Správní soud poukázal na konstantní judikaturu obecných soudů a dospěl k názoru, že posuzování otázky podjatosti úřední osoby je vyloučeno z přezkumu ve správním soudnictví. Toto řízení se vede ještě před ukončením řízení o věci samé a jeho předmět spadá pod otázky vedení řízení. Námitky v tomto směru lze uplatnit v žalobě proti meritornímu rozhodnutí. Dne 5. 4. 2018 rozsudkem č. j. 4 As 29/2018-43 Nejvyšší správní soud (dále jen "kasační soud") kasační stížnost žalobkyně proti usnesení správního soudu ze dne 9. 1. 2018 č. j. 22 A 203/2017-13 zamítl jako nedůvodnou (výrok I). Kasační soud neakceptoval námitku žalobkyně, že správní soud měl věc podle § 46 odst. 3 s. ř. s. předložit zvláštnímu senátu určenému k rozhodování kompetenčních sporů, neboť v daném případě ke kompetenčnímu konfliktu nedošlo. Správní soud neshledal důvod pro odmítnutí žaloby z důvodu nedostatku své pravomoci ve smyslu § 46 odst. 2 s. ř. s., ale žalobu odmítl podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. pro její nepřípustnost spočívající v tom, že se žalobkyně žalobou domáhá přezkoumání rozhodnutí, které je ze soudního přezkoumání vyloučeno. Podmínky pro postup podle § 46 odst. 3 s. ř. s. tudíž nebyly splněny. III. V ústavní stížnosti postrádající jakoukoliv relevantní ústavněprávní argumentaci stěžovatelka tvrdila, že napadenými rozhodnutími jí bylo odepřeno právo dle čl. 36 odst. 1 a odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Jako důvod podání ústavní stížnosti označila skutečnost, že napadená usnesení jsou nezákonná, neboť soudy ve správním soudnictví měly správně postupovat ve smyslu § 46 odst. 3 s. ř. s. IV. Ústavní soud posoudil splnění podmínek řízení a dospěl k závěru, že jde o ústavní stížnost podanou včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastníkem řízení, ve kterém byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky § 29 až § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") a vyčerpala zákonné prostředky k ochraně svého práva. V. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ústavní soud konstatuje, že napadená rozhodnutí správního soudu i kasačního soudu, jsou v dostatečném rozsahu a přezkoumatelným způsobem odůvodněna, a nepřípustné ústavněprávní konsekvence, jež stěžovatelka vyvozuje, dle přesvědčení Ústavního soudu nezakládají. Z toho důvodu postačí na jejich obsah coby ústavně souladný výraz nezávislého soudního rozhodování nevykazující prvky svévole odkázat (čl. 82 odst. 1 Ústavy České republiky). Opakovat to, co již správně bylo těmito rozhodnutími řečeno, považoval by Ústavní soud za formalistické. Ústavní soud připomíná, že práva na spravedlivý proces podle čl. 36 a násl. Listiny se lze domáhat až po vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje. Ze skutečnosti, že ve věci dosud nebylo s konečnou platností rozhodnuto ani na úrovni orgánů veřejné moci, je zřejmé, že stěžovatelka má, resp. bude mít k dispozici řadu procesních prostředků k ochraně svých práv, a teprve až po jejich vyčerpání se bude moci obrátit na Ústavní soud s ústavní stížností, bude-li to považovat za nutné. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud podanou ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 20. listopadu 2018 Jan Musil v. r. předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.