IV.ÚS 2168/19
V PLATNOSTI- VS Praha 6 Cmo 28/2019-454
- ÚS IV.ÚS 2168/19
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost stěžovatele, který se proti předběžnému opatření vzniklému v průběhu neskončeného soudního sporu. Soud se zpravidla nezabývá posouzením podmínek pro nařízení předběžného opatření, ale pouze zda rozhodnutí nezakládá porušení ústavních práv. Odvolací soud pečlivě odůvodnil, že zatímní úprava poměrů je vzhledem k výši pohledávky a riziku ohrožení exekuce přiměřená. Ústavní soud nenašel důvod k zrušení rozhodnutí, protože nebylo porušeno právo na spravedlivý proces ani právo vlastnit majetek.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Filipa a Pavla Rychetského o ústavní stížnosti stěžovatele Evžena Pokrupy, zastoupeného JUDr. Karlem Vítkem, advokátem se sídlem Olomouc, Dobrovského 25, proti usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 3. 2019, č. j. 6 Cmo 28/2019-454, a Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 11. 2018, č. j. 37 Cm 180/2011-414, za účasti Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Hradci Králové jako účastníků řízení a obchodní korporace KASEM CZ, s. r. o., se sídlem Vlčkovice v Podkrkonoší, Dolní Vlčkovice 85, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Mezi stěžovatelem (v procesním postavení žalovaný) a vedlejší účastnicí (v procesním postavení žalobkyně) probíhá již osm let soudní spor, který je veden u Krajského soudu v Hradci Králové (dále též "nalézací soud") pod sp. zn. 37 Cm 180/2011. Pod touto spisovou značkou vydal nalézací soud již více rozsudků, které byly postupně zrušeny Vrchním soudem v Praze (dále též "odvolací soud"), a později i Nejvyšším soudem (viz jeho rozsudek ze dne 4. 9. 2018, č. j. 32 Cdo 4075/2016-378). Řízení tak není dosud pravomocně skončeno, ačkoliv již v minulosti existoval proti stěžovateli exekuční titul a exekutor JUDr. Igor Olma, Exekutorský úřad Svitavy, nám. Míru 53/59, vedl pod sp. zn. 111 EX 894/16 exekuci. Stěžovatel v důsledku pravomocného a vykonatelného rozsudku složil dobrovolně na účet jmenovaného exekutora částku 1 128 500 Kč a zároveň podal návrh na odklad exekuce. Vzhledem k tomu, že citovaným rozsudkem dovolacího soudu byly později zrušeny exekuční tituly vydané proti stěžovateli, vydal exekutor usnesení ze dne 14. 3. 2019, č. j. 111 EX 894/16-75, jímž exekuci zastavil. V mezidobí, mezi zrušujícím rozsudkem dovolacího soudu a zastavením exekuce, vydal nalézací soud k návrhu vedlejší účastnice usnesení ze dne 12. 11. 2018, č. j. 37 Cm 180/2011-414, kterým nařídil předběžné opatření, jímž zakázal jmenovanému exekutorovi vyplatit stěžovateli složenou částku 1 128 500 Kč, a to až do právní moci rozsudku v řízení vedeném před Krajským soudem v Hradci Králové pod sp. zn. 37 Cm 180/2011. Naposledy citované usnesení o nařízení předběžného opatření napadl řádně zastoupený stěžovatel včas podanou ústavní stížností, stejně jako navazující usnesení odvolacího soudu, kterým bylo usnesení nalézacího soudu o nařízení předběžného opatření potvrzeno. Krajský soud v Hradci Králové napadené usnesení s odkazem na ustanovení § 162 odst. 2 o. s. ř. neodůvodnil, na rozdíl od usnesení soudu odvolacího, které podrobné odůvodnění obsahuje. Odvolací soud sdílí závěr soudu nalézacího učiněný po pečlivém posouzení návrhu na vydání předběžného opatření; proto i podle jeho závěru byly v daném případě osvědčeny skutečnosti, jež jsou rozhodující pro uložení omezení účastníkovi v rámci předběžného opatření. Potřeba zatímní úpravy poměrů vyplývá v daném sporu podle odvolacího soudu jednak ze značné výše vymáhané pohledávky, jednak z úmyslu žalovaného, jak by s odblokovanými prostředky naložil, a konečně i z toho, že zákonným způsobem zadržované prostředky určené pro případného věřitele, nejsou nahraditelné ze strany dlužníka v případě, že by mu byly uvolněny k užívání, investování v bankách a do podnikání. Odvolací soud neshledal důvodnou argumentaci stěžovatele poukazujícího na dobrovolné složení peněžních prostředků, z čehož je dovozováno dobrovolné placení v případě jeho neúspěchu ve sporu. Stěžovatelem uváděná "dobrovolnost" byla důsledkem činnosti exekutora, který by v případě nespolupráce postihl výkonem rozhodnutí rozestavený dům, jehož se stěžovatel zbavil až v roce 2018. Podle odvolacího soudu je nepříznivý dopad předběžného opatření na běžný život stěžovatele odůvodněn příslušnými zákonnými ustanoveními; postup stěžovatele zřetelně dává důvod též k obavě, že by výkon rozhodnutí mohl být v budoucnu ohrožen. Proti oběma rozhodnutím brojí stěžovatel ústavní stížností, v níž uvádí, že bylo porušeno jeho "právo na spravedlivý proces" podle čl. 36 odst. 1, ve spojení s čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), i právo vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny. Podle stěžovatele neobsahují napadená usnesení řádné odůvodnění, nejsou zohledněny všechny okolnosti souzené věci, rozsah předběžného opatření je ve vztahu osvědčenému nároku nepřiměřený a újma, která nařízením předběžného opatření vznikla stěžovateli, je zjevně nepřiměřená výhodě, která se nařízením předběžného opatření dostala vedlejší účastnici. Právě nepřiměřený rozsah, v jakém bylo předběžné opatření nařízeno, představuje zásah do práva stěžovatele vlastnit majetek. Dále stěžovatel vyjadřuje v ústavní stížnosti nespokojenost s dřívějšími rozhodnutími, která byla vydána v jeho neprospěch, vyjadřuje se i k délce řízení, poukazuje také na svůj věk a zdravotní potíže, což by mělo vést Ústavní soud ke zrušení napadených usnesení. Ústavní soud se podrobně seznámil s obsahem ústavní stížnosti, napadených rozhodnutí i rozhodnutí připojených, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Jde-li o předběžná opatření, Ústavní soud jejich přezkum zcela nevylučuje, byť mají prozatímní povahu a není jimi prejudikován konečný výsledek sporu z hlediska hmotného práva. Činí tak proto, že mohou za určitých okolností zasáhnout do základních práv a svobod účastníků řízení, zpravidla však zásah do jejich práv a povinností nedosahuje takové intenzity, aby mohl porušení ústavně zaručených základních práv či svobod způsobit. V rámci naznačeného přezkumu však Ústavní soud zásadně neposuzuje splnění podmínek pro (ne)nařízení předběžného opatření, neboť to se jeho přezkumné pravomoci vymyká, ale zkoumá, zda rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření obstojí v testu ústavnosti, navíc limitovaného tím, že podstatná část záruk spravedlivého procesu se vztahuje na soudní řízení jako celek [viz např. nález ze dne 10. 11. 1999, sp. zn. II. ÚS 221/98 (N 158/16 SbNU 171), usnesení ze dne 21. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 171/04, usnesení ze dne 21. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 171/04 (dostupné na http://nalus.usoud.cz)]. Přestože usnesení nalézacího soudu neobsahuje odůvodnění, což výslovně umožňuje zákon (§ 162 odst. 2 o. s. ř.), nelze v tom ústavněprávní deficit, zejména proto, že podrobné odůvodnění obsahuje napadené usnesení odvolacího soudu. Právě s ohledem na pečlivé odůvodnění rozhodnutí, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu I. stupně o nařízení předběžného opatření, nedospěl Ústavní soud k závěru, že by v této fázi řízení, které ještě nebylo ukončeno, byla dílčím rozhodnutím o nařízení předběžného opatření porušena základní práva stěžovatele. Odvolací soud pečlivě vysvětlil, proč je důvodné, aby byly poměry účastníků neskončeného řízení zatímně upraveny, a proč je zde obava z ohrožení exekuce. Výhrady stěžovatele proti skutečnosti, že v průběhu neskončeného řízení jsou deponovány v úschově jeho finanční prostředky ve výši více než 1 mil Kč, jsou sice pochopitelné, avšak nezakládají důvodnost k ústavní stížnosti. Odvolací soud v rozhodnutí odůvodnil, proč je třeba i nadále finanční prostředky deponovat a Ústavní soud, který není další přezkumnou instancí v rámci obecné justice, nenašel žádný důvod, pro který by měl napadená rozhodnutí rušit, neboť byla vydána přesně podle příslušných procesních pravidel a k namítanému porušení ústavních práv stěžovatele nedošlo. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 16. července 2019 Jaromír Jirsa v. r. předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.