IV.ÚS 2175/26

Rubrum

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Michalem Bartoněm o ústavní stížnosti stěžovatele B. V., zastoupeného Ing. Mgr. Jiřím Musilem, advokátem, sídlem V Jirchářích 148/4, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. května 2026 sp. zn. 9 To 141/2026, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 25. března 2026 č. j. 3 T 105/2019-2842, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4, jako účastníků řízení, a 1. O. V. a 2. M. V., jako vedlejších účastnic řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Trestní soudy v napadených usneseních rozhodovaly o stěžovatelově námitce podjatosti senátu Obvodního soudu pro Prahu 4, který vede trestní řízení pod sp. zn. 3 T 105/2019, v níž je stěžovatel jedním z obžalovaných.

2. Stěžovatel tvrdí, že ve vztahu k němu byly porušeny čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Namítá, že se soudy nevěnovaly jeho argumentům o podjatosti senátu obvodního soudu a napadená usnesení jsou proto nepřezkoumatelná. Soudy fakticky přezkum podjatosti podle stěžovatele neprovedly.

3. Dříve, než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny náležitosti předpokládané zákonem o Ústavním soudu a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené tímto zákonem.

4. Z ustálené judikatury Ústavního soudu plyne, že ústavní stížnost směřující proti usnesení soudu, kterým bylo rozhodnuto, že soudce není vyloučen z projednání a rozhodnutí věci, o níž má rozhodovat nebo v ní má činit úkony podle rozvrhu práce, a kterým byl zamítnut opravný prostředek proti takovému usnesení, je podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná. Vydáním rozhodnutí ve věci nepodjatosti soudce soudní řízení nekončí a stěžovateli jsou nadále k dispozici procesní prostředky ochrany. Teprve po vyčerpání těchto opravných prostředků, bude-li se stěžovatel i nadále domnívat, že jejich prostřednictvím tvrzený stav protiústavnosti napraven nebyl, by se mu otevřela cesta k podání věcně projednatelné ústavní stížnosti (srov. stanovisko pléna ze dne 7. 2. 2023 sp. zn. Pl. ÚS-st. 58/23). Ostatně ve vztahu k samotnému stěžovateli bylo v jeho předešlé ústavní stížnosti, směřující taktéž proti podjatosti senátu obvodního soudu, rozhodnuto obdobným způsobem (srov. usnesení ze dne 13. 5. 2026 sp. zn. I. ÚS 420/26).

5. Z námitek a argumentace stěžovatele v ústavní stížnosti přitom neplyne, že by ústavní stížnost svým významem podstatně přesahovala jeho vlastní zájmy podle § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Stěžovatelem odkazované nálezy týkající se trestního řízení byly vydány před sjednocujícím stanoviskem sp. zn. Pl. ÚS-st. 58/23 a jejich závěry nejsou způsobilé prolomit klíčový princip, že všechny námitky stěžovatele v této věci jsou povinny nejprve posoudit obecné soudy.

6. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud soudcem zpravodajem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost stěžovatele jako nepřípustnou podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 12. srpna 2026 Michal Bartoň v. r. soudce zpravodaj