IV.ÚS 219/97
V PLATNOSTIDalší rozhodnutí pod touto sp. zn.: Usnesení 9. 1. 1998
- OS Liberec 20 Nt 1021/97
- KS Ústí 28 To 122/97-15
- ÚS IV.ÚS 219/97
Ústavní soud České republiky odmítl ústavní stížnost, protože doba domovní prohlídky není zahrnuta do lhůty 24 hodin pro předání zadržené osoby soudu. Domovní prohlídka je úkonem trestního řízení, který je povinným opatřením podle zákona. Soud se opřel o čl. 8 odst. 3 a čl. 12 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Zadržení bylo v souladu s ústavními zásadami, protože bylo provedeno na základě písemného příkazu soudce.
Rubrum
IV. ÚS 219/97 > Dobu domovní prohlídky nelze započítávat do doby omezení osobní svobody podle čl. 8 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Domovní prohlídka je úkon trestního řízení a osoba, u níž má být provedena, je povinna ji strpět. Orgány činné v trestním řízení takový úkon musí provádět při plném respektování čl. 12 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle něhož domovní prohlídka je přípustná jen pro účely trestního řízení pouze na písemný odůvodněný příkaz soudce. < Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti I. S. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci ze dne 26. 5. 1997, čj. 28 To 122/97-15, ve spojení s usnesením Okresního soudu v Liberci ze dne 17. 4. 1997, sp. zn. 20 Nt 1021/97, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci, jako účastníka řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavnímu soudu byla dne 20. 6. 1997 doručena včas podaná ústavní stížnost, která směřuje proti výše uvedeným rozhodnutím s tvrzením, že k omezení osobní svobody stěžovatele došlo v rozporu s čl. 8 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Usnesením Okresního soudu v Liberci byl stěžovatel vzat do vazby z důvodů uvedených v § 67 písm. b) a c) trestního řádu. Stížnost proti tomuto rozhodnutí , ve které stěžovatel namítal, že doba omezení jeho osobní svobody přesáhla 24 hodiny, byla zamítnuta s tím, že do lhůty 24 hodiny, kdy má policejní orgán předat obviněného soudu k rozhodnutí o vazbě, lze započítat dobu pouze od okamžiku, kdy byl zadržen, tedy od 18.55 hodin dne 16. 4. 1997. Dále se v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvádí, že v daném případě nepředcházelo zajištění podle § 14 písm. e) zákona o policii, které v tu dobu by bylo nutné, s ohledem na rozhodnutí Ústavního soudu, rovněž započítat do výše uvedené lhůty, neboť policejními orgány bylo užito opatření podle jiných ustanovení zákona o policii. Z tohoto důvodu se tedy nezapočítávala ani doba domovní prohlídky. Zadržená osoba byla předána soudu okamžikem doručení spisového materiálu k rozhodnutí o vazbě, v posuzovaném případě dne 16. 4. 1997 ve 20.15 hodin. Krajský soud proto konstatoval, že lhůta uvedená v ustanovení § 77 odst. 1 tr. řádu byla dodržena. Stěžovatel však považuje tvrzení uvedená v napadeném rozhodnutí za nepravdivá, neboť postup policie nebyl proveden v souladu se zákonem. K tomu pak uvádí, že po dobu domovní prohlídky, která byla zahájena dne 15. 4. 1997 ve 22.00 hodin a ukončena dne 16. 4. 1997 v 00.45 hodin, mu byl znemožněn svobodný pohyb a byla mu dokonce nasazena pouta, tím byl zcela omezen ve své osobní svobodě. Po ukončení domovní prohlídky byl odvezen na policii a tam držen až do předání soudu dne 17. 4. 1997 od 8,30 - 8,45 hodin. Soud podle jeho mínění nezkoumal, na jakém právním podkladě byl držen na policii po skončení domovní prohlídky do okamžiku zadržení, kdy bylo vzneseno obvinění, tj. dne 16. 4. 1997 v 18.55 hodin. Stěžovatel namítá, že dobu předání spisových materiálů nelze s ohledem na čl. 8 odst. 3 Listiny považovat za splněnou, neboť soudu musí být předána zadržená osoba. Stěžovatel proto navrhuje zrušení obou napadených rozhodnutí. Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci uvedl ve vyjádření předsedy senátu ze dne 7. 9. 1997, že soud nemá jinou možnost než při svém rozhodování respektovat ustanovení trestního řádu a ustanovení § 75 tr. řádu zná pouze zadržení na rozdíl od zákona o policii, a proto nezbývá než lhůtu uvedenou v tomto ustanovení počítat od okamžiku, kdy je obviněný zadržen. Za jedinou cestu vedoucí k nápravě pak předseda senátu považuje změnu ustanovení trestního řádu. V souvislosti s opatřením podkladů pro rozhodnutí Ústavního soudu byly dne 8. 12. 1997 Policií České republiky, zaslány materiály vztahující se k zadržení stěžovatele a k jeho vzetí do vazby. Ústavní soud, jak již vyslovil v řadě svých nálezů, není soudem nadřízeným soudům obecným, není vrcholem jejich soustavy, a již proto nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny. V tomto směru zjistil Ústavní soud z úředního záznamu o zajištění osoby sepsaného Policií ČR, dne 16. 4. 1997, že stěžovatel byl podle § 14 odst. 1 písm. e) zákona č. 283/1990 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, zajištěn dne 16. 4. 1997 v 00.45 hodin v L. vzhledem k podezření ze spáchání majetkové trestné činnosti. Z protokolu o zadržení obviněného sepsaného dne 16. 4. 1997 v 18.55 hodin Policií ČR, je dále patrno, že stěžovatel byl podle § 75 tr. řádu zadržen. Následně byl podán podnět k podání návrhu na vzetí do vazby pro trestný čin podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a) trestního zákona, který byl předložen Okresnímu státnímu zastupitelství , které dne 16. 4. 1997 navrhlo vzetí stěžovatele do vazby. Okresní soud v Liberci poté potvrdil, že stěžovatel jako obviněný byl s uvedeným návrhem předán soudu dne 16. 4. 1997 ve 20.15 hodin a dne 17. 4. 1997 v 8.30 hodin vyslechnut soudem, jak je patrné z protokolu. Okresní soud v Liberci pak usnesením ze dne 17. 4. 1997, sp. zn. 20 Nt 1021/97, rozhodl o vzetí stěžovatele do vazby z důvodů uvedených v § 67 písm. b) a c) tr. řádu. O stížnosti stěžovatele proti uvedenému usnesení rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci dne 26. 5. 1997, č. j. 28 To 122/97-15, tak, že stížnost zamítl. Podle čl. 8 odst. 3 Listiny obviněného nebo podezřelého z trestného činu je možno zadržet jen v případech stanovených v zákoně. Zadržená osoba musí být ihned seznámena s důvody zadržení, vyslechnuta a nejpozději do 24 hodin propuštěna na svobodu nebo odevzdána soudu. Soudce musí zadrženou osobu do 24 hodin od převzetí vyslechnout a rozhodnout o vazbě, nebo ji propustit na svobodu. Pokud jde o respektování časových limitů obsažených v tomto článku, Ústavní soud neshledal, že byl orgány činnými v trestním řízení bylo neústavním postupem zasaženo do osobní svobody stěžovatele ve smyslu čl. 8 odst. 3 Listiny a rovněž tak i rozhodnutí o vazbě shledal z hlediska lhůty v souladu s uvedeným článkem. Pokud stěžovatel namítá, že již v době provádění domovní prohlídky zahájené dne 15. 4. 1997 ve 22.00 hodin a ukončené dne 16. 4. 1997 v 0.45 hodin mu byl znemožněn pohyb a byl tak omezen ve své osobní svobodě, lze konstatovat, že dobu domovní prohlídky nelze započítávat. Výkon domovní prohlídky je úkon trestního řízení a jako takový je osoba, u níž má být provedena, povinna strpět. Orgány činné v trestním řízení takový úkon musí provádět při plném respektování čl. 12 odst. 2 Listiny v tom, že domovní prohlídka je přípustná jen pro účely trestního řízení pouze na písemný odůvodněný příkaz soudu. Ani v tomto směru nebyl shledán neústavní postup. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem soudce zpravodaj rozhodl o podané ústavní stížnosti tak, že ji jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítl, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení
Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 9. ledna 1998
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.