IV.ÚS 2261/08
V PLATNOSTI- VS Praha Ncp 1275/2008-35
- ÚS IV.ÚS 2261/08
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože byla zjevně neopodstatněná. Stěžovatel se domáhal, že rozhodnutí Vrchního soudu porušilo ústavní práva, včetně práva na spravedlivé soudní řízení. Soud vysvětlil, že kritika výkladu právního rámce není předmětem ústavněprávního přezkumu, pokud nejde o svévole. Rozhodnutí Vrchního soudu bylo založeno na zákonných kritériích příslušnosti, což nevyžaduje zásah Ústavního soudu.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl dne 30. září 2008 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera, ve věci navrhovatele A. Ž., zastoupeného Mgr. Iljou Spurným, advokátem se sídlem Tovéř 144, 783 18 Dolany, o ústavní stížnosti proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. června 2008 č. j. Ncp 1275/2008-35, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou ústavní stížností napadl stěžovatel v záhlaví označené usnesení Vrchního soudu v Praze s tvrzením, že jím došlo k porušení ústavních kautel zakotvených v čl. 1 Ústavy ČR, čl. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Předmětným usnesením tamní soud jednak rozhodl, že "I. K projednání a rozhodnutí věci, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 34 C 54/2008, jsou v prvním stupni příslušné okresní soudy." a dále že "II. Po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena k dalšímu řízení Obvodnímu soudu pro Prahu 7." Stěžovatel v naraci návrhu popsal skutkové a právní okolnosti pokrývající obsah jeho žaloby, přičemž v návaznosti na ně vyjádřil své přesvědčení, dle něhož by o důvodnosti uplatněného nároku měly rozhodovat v prvním stupni krajské soudy. Proto se domáhal, aby Ústavní soud stížností napadené rozhodnutí nálezem zrušil. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů]. Stěžovatelem kritizované rozhodnutí je co do svého závěru výkladem (žalobou stěžovatele) dotčeného právního rámce, jehož kritika v rovině práva jednoduchého není předmětem ústavněprávního posouzení Ústavního soudu, pakliže onen výklad není výrazem svévole. Že jde o tento případ interpretace práva ani stěžovatel netvrdí, nýbrž předkládá svůj právní názor, opřený o odlišnou interpretaci, na řešení věcné příslušnosti soudu. V tomto ohledu rozhodnutí Vrchního soudu v Praze důvody pro kasační zásah Ústavního soudu nezakládá, když v ostatním reflektuje kriteria stran daného rozhodování zákonem stanovená (§ 104a odst. 2, 6, § 169 odst. 2 o. s. ř.). V důsledku toho Ústavní soud posoudil návrh jako zjevně neopodstatněný, a proto jej mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl.
Poučení
Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 30. září 2008 Miloslav Výborný předseda senátu Ústavního soudu