IV.ÚS 2265/26

Rubrum

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně a Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele V. S., zastoupeného JUDr. Václavem Polomisem, advokátem, sídlem Randova 206, Klatovy, proti usnesením Okresního soudu v Klatovech ze dne 29. července 2026 č. j. 19 Nc 13001/2026-178 a č. j. 19 Nc 13001/2026-175, za účasti Okresního soudu v Klatovech, jako účastníka řízení, a M. J. a nezl. V. S., jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatel je otcem pětiletého syna (nezletilý vedlejší účastník), jehož matkou je vedlejší účastnice. Matka se u Okresního soudu v Klatovech domáhala vydání prozatímního rozhodnutí, kterým by byla upravena péče obou rodičů o syna od 23. 7. 2026 do 10. 9. 2026 a též vydání prozatímního rozhodnutí, kterým by soud vyslovil souhlas s vycestováním syna s matkou v době od 8. 8. 2026 do 15. 8. 2026 do Egypta a otci uložil povinnost vydat matce synův cestovní pas. Okresní soud po vyjádření účastníků a osvědčení rozhodných skutečností vydal napadená usnesení. Prvním z nich rozhodl, že matka bude o syna pečovat v určených srpnových a zářijových dnech (celkem 33 dnů), a že otec bude o syna pečovat v určených červencových, srpnových a zářijových dnech (celkem 26 dnů). Předání a převzetí syna bude probíhat vždy v 18:00 hod. v bydlišti matky. Druhým usnesením okresní soud rozhodl, že uděluje souhlas s vycestováním syna v době od 7. 8. 2026 18:00 hod. do 15. 8. 2026 do Egypta, a že se otci ukládá povinnost předat matce cestovní pas syna nejpozději při předání syna.

2. Okresní soud vyhodnotil, že komunikace mezi rodiči nefunguje, protože nejsou schopni se jednoznačně domluvit na péči o syna. Nedohodli se na předání syna matce tak, aby s ním mohla odletět na plánovanou dovolenou, a to ani za pomoci specializované organizace a opatrovníka, neboť otec zrušil domluvenou schůzku s opatrovníkem a ukončil spolupráci se specializovanou organizací. Otec ví o dovolené matky se synem do Egypta od dubna 2026 a s podivem naplánoval předání syna do péče matky v den odletu, a to až po odletu letadla. Takové předání ale není možné, otec musel počítat s tím, že bude muset syna předat den předem. Okresní soud se dále podivil nad tím, že rodiče termín předání syna vzhledem k odletu neřešili už dříve, a že otec na den odletu naplánoval setkání rodin přátel, včetně dětí. Otec tvrdí, že toto setkání plánoval již od března, před soudem, specializovanou organizací a opatrovníkem to však vůbec nezmínil. Otcem předložený harmonogram je v rozporu s harmonogramem předloženým soudu v květnu. To je zvláštní, neboť o srpnové dovolené ví otec dlouhodobě. Vzhledem k okolnostem je třeba upravit péči o syna během léta a nahradit souhlas otce s vycestováním syna do Egypta, neboť cesta k moři je v zájmu syna.

3. Otec v ústavní stížnosti argumentuje, že ničím nepodložená skutková verze předložená matkou neodpovídá realitě. Napadená usnesení jsou nepřezkoumatelná a neodůvodněná, usnesení o vycestování se vůbec nevypořádává s argumenty otce a druhé je jen stručně reprodukuje, ani jedno nereaguje na jeho podstatné námitky. Okresní soud též opomněl námitky a důkazy otce, které tvořily alternativní skutkovou verzi. Došlo k porušení rovnosti účastníků a rovnosti zbraní, při hodnocení soud nedůvodně stranil matce. Došlo též k porušení práva na rodinný život otce a jeho práva pečovat o syna, protože okresní soud nepřiměřeně a svévolně upřednostnil program matky. Nedostatečně též posoudil nejlepší zájem syna, individuálně ho nezjistil a užil ho jen jako prázdnou frázi. Napadená rozhodnutí jsou neproporcionální a svévolná, okresní soud neměl posuzovat zásahy izolovaně, ale souhrnně. Neposoudil nezbytnost zásahu, proporcionalitu v užším smyslu apod. Soud též nedostatečně posoudil zákonné podmínky obou prozatímních rozhodnutí a nevyložil, zda v této věci byly vůbec naplněny. Otec žádá o odložení vykonatelnosti napadených usnesení a o přednostní projednání této věci.

4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

5. Byť se s účinností od 1. 1. 2026 na předběžnou a prozatímní úpravu poměrů dítěte procesně nepoužijí ustanovení občanského soudního řádu o předběžném opatření, lze při posuzování ústavnosti vyjít z ustálené judikatury vztahující se k předběžným opatřením. Podle ní Ústavní soud zpravidla není oprávněn zasahovat do rozhodnutí o předběžných opatřeních, tj. zkoumat vlastní podmínky pro nařízení či zrušení předběžného opatření, které závisí na konkrétních okolnostech věci. To přísluší výhradně opatrovnickým soudům. Obdobné závěry platí i pro prozatímní rozhodnutí. V obou případech jde o rozhodnutí, která představují pouze přechodné řešení situace a zasahují do práv a povinností účastníků nikoli konečným způsobem.

6. Zároveň však platí, že i rozhodnutí o návrhu na vydání prozatímního rozhodnutí o úpravě poměrů je za určitých okolností způsobilé zasáhnout do základních práv a svobod účastníků řízení a lze je podrobit ústavněprávnímu přezkumu v rámci tzv. omezeného testu ústavnosti. Ústavní soud zkoumá, zda rozhodnutí mělo zákonný podklad, bylo vydáno příslušným orgánem a není projevem svévole, která musí být na první pohled zjevná a intenzivní. Důvodem pro zásah Ústavního soudu může být též flagrantní porušení zásad spravedlivého procesu (srov. nálezy ze dne 2. 7. 2026 sp. zn. I. ÚS 1382/26, body 24 až 28; či ze dne 30. 6. 2026 sp. zn. II. ÚS 1124/25, body 27 až 30 a tam citovaná judikatura).

7. Obě napadená usnesení je nutné posuzovat jako neoddělitelný celek, nikoli izolovaně. Obě prozatímní rozhodnutí jsou reakcí na stejnou situaci, vedlo se k nim stejné osvědčování a samostatně nedávají smysl. Skutečnost, že jde z formálního hlediska o dvě rozhodnutí, na tom nic nemění. Je nepochybné, že napadená usnesení měla zákonný podklad a okresní soud byl k jejich vydání příslušný. V posuzované věci bylo třeba vzhledem k neshodám rodičů ohledně dovolené matky se synem urgentně vyřešit rozložení péče o syna na období léta a v nejvyšší možné míře zachovat kontakt syna s oběma rodiči, což plně odpovídá smyslu prozatímní úpravy poměrů dítěte podle § 465a a následující zákona o zvláštních řízeních soudních (srov. body 6 až 8 prvního usnesení a první dvě strany druhého usnesení).

8. Co se týče svévole a flagrantního porušení zásad spravedlivého procesu, argumentům otce nelze přisvědčit, neboť napadená usnesení žádnou z těchto vad netrpí. Okresní soud v souladu s ústavními požadavky vysvětlil, že komunikace mezi rodiči nefunguje do té míry, že nejsou schopni se domluvit na péči o syna. Pomoc specializované organizace a opatrovníka otec odmítl. Otec odmítl vydat cestovní pas syna a od dubna ví o srpnové dovolené matky a syna v Egyptě, i tak ale plánoval péči o syna tak, aby jej v den odletu na dovolenou matce předal až po odletu letadla. Tvrzení otce, že již od března měl v čase dovolené plány pro syna, vyvrací řada skutečností, jako je harmonogram předložený okresnímu soudu v květnu, zprávy specializované organizace a opatrovníka. Okresní soud vyšel při svých úvahách i z dalších důkazů, jako je například smlouva o zájezdu, textové zprávy a emaily. Není tak pravda, že by soud opominul námitky či důkazy otce. Argumenty otce ostatně nesměřují proti opominutí důkazů, ale proti jejich hodnocení.

9. V této věci nebyla porušena ani zásada rovnosti účastníků a rovnosti zbraní. Otec měl bezesporu možnost se vyjádřit, což učinil (srov. bod 4 prvního usnesení). Na otcovy argumenty okresní soud reagoval a vysvětlil, proč neobstojí.

10. Napadenými usneseními nemohlo dojít ani k porušení otcova práva na rodinný život, zároveň okresní soud posoudil nejlepší zájem syna. Okresní soud upravil prázdninový režim tak, aby syn mohl jet s matkou na plánovanou dovolenou a oba rodiče během léta se synem stráví víceméně srovnatelný čas (matka 33 dní a otec 26 dní). Zároveň okresní soud vysvětlil, že dlouhodobě plánovaná dovolená je v synově nejlepším zájmu, a že konflikty rodičů se negativně podepisují na synově psychickém stavu (srov. bod 7 prvního usnesení a s. 2 druhého usnesení). Na tomto hodnocení není nic neústavního.

11. Ústavní soud proto odmítl ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. O návrhu na odklad vykonatelnosti ani o přednostním projednání Ústavní soud nerozhodoval, neboť rozhodl bezodkladně.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 26. srpna 2026 Lucie Dolanská Bányaiová v. r. předsedkyně senátu