IV.ÚS 229/2000
V PLATNOSTIÚstavní soud odmítl ústavní stížnost, protože byla podána po uplynutí 60denní lhůty od doručení rozhodnutí. Stížnost byla nepřípustná, protože stěžovatelé nevyčerpali všechny procesní prostředky, včetně odvolání proti předcházejícímu rozhodnutí. Soud se nezabýval výsledkem námitky o nesrovnalosti pohledávky a ceny nemovitosti. Ústavní stížnost byla odmítnuta jako podaná po lhůtě a jako nepřípustná.
Rubrum
IV. ÚS 229/2000 Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti J. P., a V. P., oba zastoupeni JUDr. L. H., advokátem, proti usnesení Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 22. 9. 1999, čj. E 910/98-50, t a k t o :
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
: Stěžovatelé ve svém návrhu namítali, že shora označeným rozhodnutím o příklepu, kterým bylo rozhodnuto ve věci výkonu rozhodnutí prodejem nemovitosti stěžovatelů, a rozhodnutím tomuto rozhodnutí předcházejícímu, došlo k porušení zákona konkrétně ustanovení § 264 zákona č. 99/1963 Sb., neboť výkon rozhodnutí byl veden pro pohledávku, která byla v zřejmém nepoměru k ceně předmětu výkonu rozhodnutí. Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje, za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení. Podle ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů, přičemž tato lhůta počíná běžet dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Jak Ústavní soud z připojeného spisu Okresního soudu v Jablonci nad Nisou, sp. zn. E 910/98, zjistil, bylo ústavní stížností napadené rozhodnutí tohoto soudu ze dne 22. 9. 1999 doručeno prvé stěžovatelce uložením dne 29.12.1999 a druhému stěžovateli bylo doručeno rovněž uložením dne 3. 10. 1999. Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost byla podána dle razítka na obálce k poštovní přepravě teprve dne 7. 4. 2000, jedná se v tomto směru o ústavní stížnost evidentně podanou po lhůtě stanovené zákonem. Pokud jde o námitky stěžovatelů, uplatněné vůči předcházejícímu rozhodnutí, tj. vlastnímu usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí, Ústavní soud konstatuje, že jde v této části o ústavní stížnost nepřípustnou, neboť jak s připojeného spisu zjistil, rozhodnutí Okresního soudu v Jablonci nad Nisou, čj. 910/98-8, ze dne 5. 6. 1998, kterým byl výkon rozhodnutí prodejem nemovitosti povinných, tj. stěžovatelů, nařízen, nabylo právní moci dne 14. 7. 1998, aniž by proti němu stěžovatelé podali odvolání, a tedy ve smyslu shora citovaného ustanovení § 75 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, aniž byly vyčerpány všechny procesní prostředky k ochraně jejich práv. Za této situace Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh stěžovatelů dle ust § 43 odst.1 písm b) a písm e) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako návrh podaný po lhůtě a jako návrh nepřípustný. P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 23. května 2000 JUDr. Eva Zarembová soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.