IV.ÚS 23/99
V PLATNOSTIDalší rozhodnutí pod touto sp. zn.: Usnesení 2. 2. 1999
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože soudní orgán nezakázal přísedícího z projednávání sporu, i když byla jeho zaměstnavatelkou zástupkyně odpůrce. Soud se opřel o čl. 37 odst. 3 Listiny a čl. 96 odst. 1 Ústavy, které zaručují právo na nestranné soudní řízení. Uvedl, že působení přísedícího u soudu z jiného pracovního místa nezpůsobuje apriorní podjatost celého soudu. Závěr byl podložen tím, že taková vyloučení by vedla k neúměrnému zatížení soudního systému.
Rubrum
IV. ÚS 23/99 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENI Ústavního soudu České republiky Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského, ve věci ústavní stížnosti E. S., zastoupené Mgr. I. S., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. října 1998, sp. zn. 6 Nc 633/98, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ve včasně podané ústavní stížnosti napadá stěžovatelka usnesení, jímž nebyli soudci Okresního soudu v Českém Krumlově vyloučeni z projednávání sporu stěžovatelky, vedeného u jmenovaného soudu pod sp. zn. 4 C 953/97, z důvodu navrženého stěžovatelkou, která shledala, že pracovnice pověřená jednat za odpůrce - školský úřad v Českém Krumlově, M. J., je současně přísedící u Okresního soudu v Českém Krumlově. Krajský soud v Českých Budějovicích, jakožto účastník řízení, ve svém vyjádření uvedl, že v rozhodování o podjatosti jednal jako soud nadřízený dle § 16 o.s.ř., a neshledal tuto námitku jako důvodnou, s ohledem na skutečnost, že působení zástupkyně odpůrce jako přísedící u soudu, nemá samo o osobě vliv na objektivní a nestranné rozhodování soudu v jiných věcech, kde ve funkci přísedící nerozhoduje. Dále uvedl, že u každého soudu se podílejí na rozhodování přísedící, zaměstnaní u jiných subjektů a že proto jsou tito vyloučeni z rozhodování ve věcech, v nichž je jednou ze stran právě zaměstnavatel přísedícího. Není však důvod pro apriorní podjatost celého soudu. Znamenalo by to nepředstavitelné množství případů, kde by zákonný soudce byl vylučován z rozhodování a vyřízení těchto věcí by z toho důvodu bylo přesouváno na jiný soud. Proto se senát krajského soudu domnívá, že ani v konkrétní věci nedošlo k porušení základních práv účastníka, jmenovitě pak čl. 96 odst. 1 Ústavy České republiky a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Ústavní soud shledal postup Krajského soudu v Českých Budějovicích adekvátním a nikterak se nepříčí ústavním zásadám spravedlivého procesu. Proto ústavní stížnost odmítl dle ustanovení § 43 odst. 2 lit. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení
Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 2. února 1999 JUDr. Eva Zarembová předsedkyně senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.