IV.ÚS 2340/14
V PLATNOSTI- KS Ústí 55 To 105/2014
- ÚS IV.ÚS 2340/14
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože stěžovatel před jejím podáním nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon poskytuje. Soud konstatoval, že stěžovatel podal dovolání, jehož rozhodnutí ještě nebylo vyřízeno. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, pokud nebyly vyčerpány všechny výsledné prostředky. Soud se nezabýval věcnou stránkou stížnosti, protože je nepřípustná z formálního důvodu.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Vlastou Formánkovou o ústavní stížnosti stěžovatele B. D., zastoupeného JUDr. Oldřichem Filipem, advokátem advokátní kanceláře se sídlem v České Lípě, Jiráskova 613, směřující proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci č. j. 55 To 105/2014-322 ze dne 28. dubna 2014 a proti rozsudku Okresního soudu v České Lípě č. j. 2 T 60/2012-299 ze dne 25. února 2014 takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností podanou ve lhůtě a splňující i ostatní náležitosti podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel s odkazem na porušení jeho ústavně zaručených práv a svobod domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí. Ústavní soud zjistil, že rozsudkem Okresního soudu v České Lípě č. j. 2 T 60/2012-299 ze dne 25. února 2014 byl stěžovatel uznán vinným z přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se měl dopustit tím, že dne 27. června 2011 kolem 19.25 hod. na silnici č. 11/270 v km 24,633 v obci Mimoň, na Kozinově náměstí, za křižovatkou se silnicí č. 11/268, jako službu konající policista řídil služební motorové vozidlo Policie ČR zn. Skoda Octavia, na zákazové červené znamení světelného zařízení dočasně regulujícího průjezd staveništěm kruhového objezdu zastavil v ulici Lužická, načež však za současného spuštění výstražného světelného znamení v úmyslu zastavit řidiče protijedoucího motocyklu zn. Honda VTX 1300S, Pavla K. (jedná se o pseudonym) z důvodu řešení spáchaného přestupku v dopravě, vyjel z řady stojících vozidel přes zákazový červený signál do úseku zúžené vozovky průjezdného pruhu, kde následně špatně vyhodnotil dopravní situaci, vybočil s vozidlem vlevo napříč jízdním pruhem a vjel tak do koridoru jízdy uvedeného motocyklu, kterému tímto vytvořil náhlou překážku, v důsledku čehož došlo k nárazu levé přední části služebního vozidla PČR do levého boku motocyklu, jehož řidič Pavel K. v důsledku střetu utrpěl zranění, a to spirálovou zlomeninu levého bérce (holenní kosti) s omezením na obvyklém způsobu života nutností chůze o berlích a omezením v mobilitě po dobu 16 týdnů a svým jednáním porušil § 41 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu. Za uvedený přečin byl stěžovateli uložen podle § 147 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen a podle § 82 odst. 1 tr. zákoníku byla stěžovateli stanovena zkušební doba v trvání dvanácti měsíců. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu byla stěžovateli napadeným rozsudkem uložena povinnost uhradit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, Regionální pobočce Ústí nad Labem, pobočce pro Liberecký a Ústecký kraj, škodu ve výši 13.983,-Kč, poškozenému Krajskému ředitelství policie Libereckého kraje, Odboru specializovaných činností, škodu ve výši 79.525,-Kč a poškozenému Pavlovi K., škodu ve výši 177.480,-Kč. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci usnesením č. j. 55 To 105/2014-322 ze dne 28. dubna 2014 podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek zrušil ve výroku o náhradě škody a podle § 229 odst. 1 tr. řádu poškozené Všeobecnou zdravotní pojišťovnu České republiky, Regionální pobočka Ústí nad Labem, pobočka pro Liberecký a Ústecký kraj, Krajské ředitelství policie Libereckého kraje, Odbor specializovaných činností a Pavla K. odkázal s nároky na náhradu škody na řízení před jiným příslušným orgánem a dále rozhodl, že jinak zůstává napadený rozsudek nezměněn. Před tím, než Ústavní soud přikročí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda jsou splněny všechny materiální a formální podmínky jejího věcného projednání. Ústavní soud již mnohokrát konstatoval, že pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). To znamená, že k věcnému projednání ústavní stížnosti může dojít pouze za předpokladu, že stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu právní řád k ochraně jeho práva poskytuje, vyčerpal. V opačném případě by byla ústavní stížnost podle ust. § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná. Dle ust. § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu v projednávané věci je posledním procesním prostředkem, který stěžovateli zákon k ochraně jeho práva poskytuje, dovolání, přičemž stěžovatel byl dle zjištění Ústavního soudu o možnosti jeho podání řádně poučen. Dále Ústavní soud dotazem na Okresní soud v České Lípě zjistil, že stěžovatel dovolání podal a o tomto dovolání nebylo před podáním ústavní stížnosti rozhodnuto. Za těchto okolností Ústavní soud dospěl k závěru, že stěžovatel v projednávané věci před podáním ústavní stížnosti nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, a jeho ústavní stížnost je tak dle ust. § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná. Ústavní soud se pro úplnost zabýval naplněním podmínek ust. § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, avšak splnění žádné z nich neshledal a stěžovatel jejich existenci ani netvrdil. S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost jako nepřípustný návrh odmítl.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). V Brně dne 19. srpna 2014 Vlasta Formánková v.r. soudkyně zpravodajka
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.