IV.ÚS 2348/24

Rubrum

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Veroniky Křesťanové (soudkyně zpravodajka) a soudců Milana Hulmáka a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatele Františka Kajgra, zastoupeného JUDr. Jaroslavem Ortmanem, advokátem, sídlem Husovo náměstí 65, Hořovice, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. KSPH 83 INS 14679/2015, 29 NSČR 51/2024-B-294 ze dne 30. května 2024, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatel jako osoba oprávněná a řádně zastoupená advokátem domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí [k podmínkám řízení viz § 30 odst. 1, § 72 odst. 3 a § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů ("zákon o Ústavním soudu")]. Tvrdí, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu.

2. Z ústavní stížnosti, jejího doplnění a příloh se podává, že Krajský soud v Praze ("krajský soud") usnesením č. j. KSPH 67 INS 14679/2015-A-23 ze dne 3. září 2015 zjistil úpadek stěžovatele a prohlásil na jeho majetek konkurs. Návrhem ze dne 8. ledna 2024 se stěžovatel domáhal obnovy řízení o insolvenčním návrhu. Usnesením ze dne 7. února 2024 krajský soud návrh zamítl a rozhodl o nákladech řízení. K odvolání stěžovatele Vrchní soud v Praze ("vrchní soud") usnesením ze dne 7. března 2024 usnesení krajského soudu o zamítnutí návrhu potvrdil a ve výroku o nákladech řízení je pro nadbytečnost zrušil. Oba soudy aplikovaly § 96 odst. 1 insolvenčního zákona, podle kterého obnova insolvenčního řízení není přípustná. Proti rozhodnutí vrchního soudu podal stěžovatel dovolání, které Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl, neboť závěr o nepřípustnosti obnovy insolvenčního řízení plyne přímo z textu zákona a je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.

3. V ústavní stížnosti stěžovatel opakuje své námitky, které vznesl již v řízení před krajským soudem. Namítá, že z rozhodnutí vrchního soudu ze dne 25. října 2023 v incidenčním sporu vedeném jeho insolvenčním správcem před krajským soudem pod sp. zn. 75 ICm 752/2018 nově plyne, že stěžovatel měl v době rozhodování o insolvenčním návrhu za obchodní společností KAJGR - prodej pneu, a. s., pohledávku (aktiva) ve výši 21,5 miliónu Kč. To podle stěžovatele zásadně ovlivňuje vlastní insolvenci. Jde o novou skutečnost, kterou nemohl bez své viny použít v původním řízení, a proto by měla být obnova řízení v jeho věci možná.

4. Stěžovatel od Ústavního soudu očekává přehodnocení závěru, na kterém Nejvyšší soud (a stejně tak soudy krajský a vrchní) staví, tedy, že stěžovatelův návrh na obnovu řízení proti usnesení o zjištění jeho úpadku a prohlášení konkursu na jeho majetek není s ohledem na znění zákona přípustný. Tím stěžovatel staví Ústavní soud do role další soudní instance, která mu, jak je uvedeno výše, nepřísluší.

5. Ústavní soud se nepřípustností obnovy insolvenčního řízení v minulosti v obecné rovině zabýval a v usnesení sp. zn. II. ÚS 1938/13 ze dne 9. ledna 2014, na které poukázal v napadeném usnesení i Nejvyšší soud, konstatoval, že je v souladu s obecnými zásadami insolvenčního řízení, aby insolvenční řízení bylo vyjmuto z řízení, pro která je obnova řízení přípustná. Ke shodným závěrům dospěl Ústavní soud v usnesení sp. zn. I. ÚS 480/23 ze dne 20 července 2023. Ústavní soud připustil, že uvedená zásada může být prolomena v případě zjevných excesů, kdy je namístě zásah Ústavního soudu (neboť obecné soudy jednají na základě zákona a nezkoumají věcnou opodstatněnost žaloby na obnovu řízení). Takový exces ve věci stěžovatele však Ústavní soud nezjistil a ani neplyne z tvrzení stěžovatele o výsledku iniciačního sporu o sporné pohledávce.

6. Ústavní soud uzavírá, že napadené usnesení Nejvyššího soudu je v dostatečném rozsahu přehledně a srozumitelně odůvodněno a není důvod je zpochybňovat. Stěžovatel toliko polemizuje s argumentací Nejvyššího soudu v rovině běžného zákona, nesouhlasí s jeho výkladem právních předpisů a nastiňuje vlastní právní názor o přípustnosti obnovy řízení ve své věci, který jediný považuje za správný. Pouhý nesouhlas s právním názorem vysloveným v napadeném rozhodnutí však opodstatněnost ústavní stížnosti založit nemůže.

7. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 18. září 2024 Veronika Křesťanová v. r. předsedkyně senátu