IV.ÚS 2350/26

Rubrum

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Zdeňkem Kühnem o ústavní stížnosti stěžovatelky D. K., zastoupené JUDr. Romanem Kouckým, MBA, advokátem, sídlem generála Svobody 339, Pardubice, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. května 2026 č. j. 14 Co 161/2026-515, za účasti Krajského soudu v Ostravě, jako účastníka řízení, a L. P. a nezl. V. P., jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Okresní soud ve Frýdku-Místku usnesením ze dne 25. 3. 2026 nezletilé vedlejší účastnici jmenoval procesního opatrovníka pro účely řízení o vydání prozatímního rozhodnutí. Návrh na vydání prozatímního rozhodnutí podal orgán sociálně-právní ochrany dětí. Okresní soud jako opatrovníka pro toto řízení poté určil jiný orgán sociálně-právní ochrany dětí, než který podal návrh na vydání prozatímního rozhodnutí. K odvolání stěžovatelky Krajský soud v Ostravě napadeným usnesením potvrdil usnesení okresního soudu a zároveň se v něm vypořádal s námitkou podjatosti soudkyně okresního soudu.

2. Proti usnesení krajského soudu následně stěžovatelka podala ústavní stížnost. Ústavní soud se touto ústavní stížnosti však nemůže věcně zabývat, jelikož jde o ústavní stížnost proti ustanovení procesního opatrovníka a též proti rozhodnutí o nepodjatosti soudkyně.

3. Ústavní stížnost proti usnesení, kterým krajský soud rozhodl o odvolání proti usnesení okresního soudu o ustanovení procesního opatrovníka pro řízení o prozatímním rozhodnutí, je nepřípustná, jelikož stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejích práv poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Takovým rozhodnutím řízení totiž nekončí, přičemž proti případnému porušení ústavně zaručených práv s ustanovením opatrovníka souvisejících se lze bránit ústavní stížností proti konečnému prozatímnímu rozhodnutí, a to samozřejmě za předpokladu předešlého vyčerpání všech dostupných prostředků ochrany práv (srov. stanovisko pléna ze dne 12. 11. 2025 sp. zn. Pl.ÚS-st. 61/25, body 20 a násl.).

4. Stejně tak je nepřípustná ústavní stížnost proti usnesení, kterým krajský soud nevyloučil soudkyni okresního soudu z projednání a rozhodnutí věci. Rozhodnutím o nepodjatosti soudkyně soudní řízení nekončí, stěžovatelka má nadále k dispozici procesní prostředky ochrany proti konečnému prozatímnímu rozhodnutí, pomocí kterých se může bránit i proti tomu, že ve věci podle ní rozhodovala vyloučená soudkyně (srov. stanovisko pléna ze dne 7. 2. 2023 sp. zn. Pl. ÚS-st. 58/23, body 28 a násl.). K námitce ohledně podjatosti soudců krajského soudu vznesené až v ústavní stížnosti lze nad rámec uvedeného dodat toliko to, že jde již ze své podstaty též o námitku materiálně nepřípustnou.

5. Na závěr Ústavní soud podotýká, že stěžovatelka proti konečnému prozatímnímu rozhodnutí vydanému v této věci již brojí v řízení vedeném pod sp. zn. III. ÚS 1931/26, ve které vznáší (mimo jiné) v podstatě totožné argumenty jako v této věci.

6. Soudce zpravodaj proto ústavní stížnost odmítl pro nepřípustnost [§ 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu].

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 27. srpna 2026 Zdeněk Kühn v. r. soudce zpravodaj