IV.ÚS 2363/11
V PLATNOSTI- MS Brno 16 C 60/2006
- KS Brno 21 Co 113/2011
- ÚS IV.ÚS 2363/11
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost žalobkyně, která se domáhala zrušení rozhodnutí o úhradě nákladů řízení ve výši 26.783 Kč. Soud se opřel o § 150 občanského soudního řádu, podle něhož může být náhrada nákladů řízení snížena s ohledem na majetkové poměry strany. Závěr soudu byl, že soudy nižších stupňů správně vyhodnotily skutečnosti sporu, včetně neúspěšné žaloby na určení vlastnictví. Soud rozhodnutí nezrušil, protože stížnost byla zjevně neopodstatněná.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl dne 5. října 2011 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera ve věci navrhovatelky D. L., zastoupené JUDr. Ivou Kremplovou, advokátkou se sídlem v Brně, Botanická 9, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. 7. 2011 sp. zn. 21 Co 113/2011 a Městského soudu v Brně ze dne 20. 1. 2011 č. j. 16 C 60/2006-122, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatelka se cestou ústavní stížnosti domáhala zrušení rozhodnutí, kterým Krajský soud v Brně změnil výrok soudu I. stupně o jí uložené povinnosti uhradit žalovanému náklady řízení ve výši 53.586,50 Kč tak, že výši nákladů stanovil částkou 26.783,- Kč, současně navrhla zrušení rozhodnutí Městského soudu v Brně, kterým byly tyto náklady stanoveny výše označenou částkou. Uvedla, že dle jejího přesvědčení soud se při rozhodování o úhradě nákladů řízení důsledně nezabýval jejími majetkovými poměry a zejména okolnostmi věci, když odmítl možnost rozhodnout o nákladech podle § 150 občanského soudního řádu. Poukázala na skutečnost, že je důchodkyní, její měsíční příjem činí cca 11.000,- Kč, konečně pak k podání žaloby došlo proto, že v katastru nemovitostí existoval duplicitní zápis o vlastnictví, přičemž její vlastnictví bylo zapsáno na základě rozhodnutí o dědictví ze dne 11. 4. 1979, žalovaný, který uzavřel smlouvu o převodu nemovitostí s jejím manželem dne 10. 10. 1968, ani poté, co začaly pracovat katastrální úřady, o vyznačení svého vlastnictví nepožádal a teprve dne 20. 4. 2005 byla vyrozuměna o duplicitním zápisu. Proto uložení povinnosti zaplatit náklady řízení žalovanému považuje za porušení práv, zaručených čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Podle jejího názoru napadená usnesení soudů svým obsahem odporují také dobrým mravům podle § 3 občanského zákoníku. Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Z obsahu stížností napadeného usnesení soudu II. stupně a spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 16 C 60/2006 zásah do práv, kterých se stěžovatelka v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Krajský soud v Brně přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně, jímž byla žalobkyně, nyní stěžovatelka, zavázána k úhradě nákladů řízení žalovanému ve výši 53.586,50 Kč, a s poukazem na výsledek řízení o její neúspěšné žalobě na určení vlastnictví k nemovitostem a na vzájemný návrh žalovaného, který se rovněž určení vlastnického práva domáhal, s odkazem na § 142 odst. 2 občanského soudního řádu změnil rozhodnutí o nákladech řízení tak, že žalobkyni uložil povinnost uhradit žalovanému na jeho vynaložené náklady řízení pouze polovinu, tedy částku 26.783,- Kč. V odůvodnění svého rozhodnutí pak také s poukazem na § 150 občanského soudního řádu vyčerpávajícím způsobem vyložil, proč na straně žalobkyně, nyní stěžovatelky, shledal důvody pro jeho použití v rozsahu přiznání náhrady nákladů řízení protistraně jen z jedné poloviny. Z obsahu výše označeného spisu nelze také pominout skutková zjištění, na základě nichž byla žaloba na určení vlastnictví žalobkyně zamítnuta - zejména na uzavřenou smlouvu o prodeji nemovitostí jejím manželem (vlastníkem), na neprokázání jejich vydržení, kterého se žalobkyně v průběhu řízení domáhala. Za této situace ani v ústavní stížnosti učiněný poukaz na znění § 3 občanského zákoníku, podle něhož mj. výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí být v rozporu s dobrými mravy, neobstojí. Stěžovatelka se konečně tohoto ustanovení v řízení o odvolání u soudu II. stupně ani nedovolávala. Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení
Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 5. října 2011 Miloslav Výborný předseda senátu Ústavního soudu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.