IV.ÚS 2370/11
V PLATNOSTI- NS 28 Cdo 4129/2010
- ÚS IV.ÚS 2370/11
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože se jednalo o zjevně neopodstatněnou námitku proti skutkovým zjištěním a právním závěrům nižších soudů. Soud se zabýval otázkou příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody, která byla v rámci zákona o odpovědnosti za škodu nezbytným předpokladem. Obecné soudy správně stanovily, že mezi nečinností orgánů činných v trestním řízení a poklesem tržeb stěžovatelky nebyla prokázána kauzální souvislost. Ústavní soud potvrdil, že jeho pravomoc se omezují na kontrolu ústavního základu rozhodnutí, nikoli na přezkum skutečností nebo výkladu práva.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl dne 1. prosince 2011 v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti H. V., zastoupené Mgr. Janou Gavlasovou, advokátkou, AK se sídlem Západní 449, 253 01 Chýně, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. 26 C 280/2006-129 ze dne 9. 6. 2009, rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 53 Co 416, 418/2009-151 ze dne 11. 2. 2010 a usnesení Nejvyššího soudu České republiky č. j. 28 Cdo 4129/2010-183 ze dne 11. 5. 2011 takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
I. Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v čl. 1, čl. 2 odst. 1 a. 3, čl. 3 odst. 1 a 3, čl. 5, čl. 10 odst. 1 a 2, čl. 26 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") domáhala přezkoumání postupu a rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2 ve věci sp. zn. 26 C 280/2006, Městského soudu v Praze ve věci sp. zn. 53 Co 416, 418/2009 a Nejvyššího soudu České republiky ve věci sp. zn. 28 Cdo 4129/2010. Porušení svých základních práv obecnými soudy spatřovala stěžovatelka v nepřiznání práva na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o odpovědnosti za škodu"), ve sporu s Českou republikou - Ministerstvem spravedlnosti České republiky. II. Z ústavní stížnosti, z jejích příloh a vyžádaného spisu Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 26 C 280/2006 Sb. Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka se jako žalobkyně u Obvodního soudu pro Prahu 2 domáhala zaplacení náhrady škody ve výši 14 601 145,- Kč proti České republice - Ministerstvu spravedlnosti. Předmětná škoda měla být způsobena poklesem jejích tržeb v letech 2004 - 2005 a náklady právního zastoupení vynaloženými stěžovatelkou na nápravu nesprávného úředního postupu. K poklesu tržeb došlo dle názoru stěžovatelky v důsledku neodůvodněných a nezákonných průtahů orgánů činných v trestním řízení - Policie ČR a Státního zastupitelství - ve vztahu k četným podnětům stěžovatelky k prověření, zda nedošlo ke spáchání trestného činu pomluvy, popř. poškozování cizích práv v souvislosti s články publikovanými v periodicích Rytmus života a Pestrý svět. Nalézací soud rozsudkem ze dne 9. 6. 2009 č. j. 26 C 280/2006-129 žalobu zamítl. V odůvodnění uvedl, že u stěžovatelky prokazatelně došlo po roce 2004 ke zhoršení jejího mediálního obrazu v důsledku publikace článků předmětnými periodiky, avšak mezi tvrzeným nesprávným úředním postupem České republiky a vznikem škody není dána příčinná souvislost; odpovědnost za vzniklou škodu nesli autoři či vydavatelé předmětných článků. Rozsudkem ze dne 11. 2. 2010 č. j. 53 Co 416, 418/2009-151 Městský soud v Praze jako soud odvolací potvrdil rozsudek soudu prvního stupně co do zamítnutí žaloby do částky 14 557 720,- Kč s příslušenstvím. Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně. Dle názoru odvolacího soudu nebyl splněn třetí předpoklad odpovědnosti za škodu, neboť v projednávané věci není dána příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody. Nejvyšší soud České republiky usnesením ze dne 11. 5. 2011 č. j. 28 Cdo 4129/2010-83 dovolání žalobkyně odmítl, neboť otázka vymezená žalobkyní nebyla otázkou zásadního právního významu. Pouhé konstatování, že předmětná věc měla být odvolacím soudem řešena jinak, nemůže v rámci dovolacího přezkumu obstát. Nad rámec uvedeného se Nejvyšší soud v předmětném usnesení zabýval dosavadní judikaturou ve vztahu k příčinné souvislosti a ztotožnil se závěry odvolacího soudu o neexistenci příčinné souvislosti mezi vznikem škody u stěžovatelky a eventuálním nesprávným úředním postupem České republiky. III. Se závěry obecných soudů stěžovatelka v ústavní stížnosti nesouhlasí. Příčinná souvislost mezi nečinností orgánů činných v trestním řízení a vznikem škody dle stěžovatelky existuje, neboť orgány činné v trestním řízení svou nečinností ve vztahu k periodikům Pestrý svět a Rytmus života umožnily a podněcovaly dlouhodobé šíření nepravdivých informací o osobě stěžovatelky. Následkem této nečinnosti došlo k rozmachu šíření těchto nepravdivých informací a následnému vzniku škody. Obvodní soud pro Prahu 2 jako účastník řízení ve vyjádření k ústavní stížnosti odkázal na obsah odůvodnění svého rozsudku a uvedl, že "víc nemá co k věci dodat". IV. Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí z hlediska tvrzených porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ústavní soud je dle článku 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti, přičemž v rámci této své pravomoci mj. rozhoduje o ústavních stížnostech proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. článek 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. Jestliže je ústavní stížnost vedena proti rozhodnutí obecného soudu, není povinnost ústavněprávní argumentace naplněna, je-li namítána toliko věcná nesprávnost či nerespektování jednoduchého práva, neboť takovou argumentací je Ústavní soud staven do role pouhé další instance v soustavě obecných soudů, jíž však není. (srov. např. nález sp. zn. IV. ÚS 188/94, dostupný z: http://nalus.usoud.cz, či nález sp. zn. I. ÚS 68/93). Pravomoc Ústavního soudu je založena toliko k přezkumu z hlediska ústavnosti, tedy ke zkoumání, zda postupem a rozhodováním obecných soudů nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda lze řízení jako celek považovat za spravedlivé. Obsah ústavní stížnosti stěžovatelky tvoří polemika se skutkovými zjištěními a právními závěry obecných soudů; ta však nedosahuje ústavněprávní roviny. Dle zákona o odpovědnosti za škodu má poškozený právo na náhradu škody za současného splnění tří předpokladů: nesprávný úřední postup, vznik škody a příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody. Obecné soudy v předmětné věci správně dovodily, že stěžovatelce právo na náhradu škody ve smyslu § 13 citovaného zákona nevzniklo, neboť mezi tvrzeným nesprávným úředním postupem a vznikem škody neexistoval (nebyl prokázán) kausální nexus jakožto jeden z nezbytných předpokladů pro vznik odpovědnosti státu za škodu stěžovatelce vzniklou. Ve svých rozhodnutích vyšly obecné soudy z jimi učiněných skutkových zjištění, vypořádaly se s námitkami stěžovatelky a opřely svá rozhodnutí o příslušná zákonná ustanovení v souladu s ustálenou judikaturou a doktrinárním výkladem předpokladů vzniku odpovědnosti za škodu. Učiněné závěry založené na racionálním a logicky přesvědčivě vybudovaném argumentačním a rovněž teoreticky akceptovatelném základě obecné soudy podrobně a přezkoumatelným způsobem popsaly ve svých rozhodnutích. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud podanou ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné. V Brně dne 1. prosince 2011 Michaela Židlická, v. r. předsedkyně senátu Ústavního soudu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (2)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.