IV.ÚS 2411/07
V PLATNOSTIÚstavní soud odmítl ústavní stížnost, protože byla zjevně neopodstatněná. Stěžovatelé se domáhali zrušení rozhodnutí obecných soudů, protože pohledávka měla být postoupena třetí osobě po skončení konkurzu. Soud vysvětlil, že žádné důkazy o postoupení pohledávky nebyly předloženy. Podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu je stížnost odmítnuta, pokud je zjevně neopodstatněná. Soud nepřijal argumentaci o porušení práva na spravedlivý proces.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti Ing. F. H. a R. H., zastoupených Mgr. Janem Hynštem, advokátem se sídlem v Praze 5, Vrázova 7, směřující proti usnesení Okresního soudu pro Prahu - východ ze dne 11. května 2007, č. j. E 2530/2001-174 a proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. července 2007, sp. zn. 20 Co 381, 391/2007, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Podáním učiněným ve lhůtě a splňujícím i další podmínky podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelé domáhali zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí s odkazem na porušení jejich práva na spravedlivý proces. Okresní soud pro Prahu - východ usnesením ze dne 11. května 2007, č. j. E 2530/2001-174 (dále jen "rozhodnutí soudu prvního stupně"), vydal dražební vyhlášku, jíž na den 10. srpna 2007 nařídil dražební jednání, specifikoval nemovitosti, které budou předmětem dražby, příslušenství, které bude spolu s nemovitostmi draženo, výslednou cenu, nejnižší podání a výši jistoty a další údaje. Proti tomuto usnesení podali stěžovatel Ing. F. H. jako povinný a stěžovatelka R. H. jako jeho manželka odvolání. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 19. července 2007, sp. zn. 20 Co 381, 391/2007, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Ve stroze odůvodněné stížnosti stěžovatelé uvádějí, že dle jejich zjištění bylo dne 24. dubna 2006 oznámeno zrušení konkurzu na majetek oprávněného po splnění rozvrhového usnesení. Z této skutečnosti stěžovatelé dovozují, že pohledávka zahrnutá do konkurzní podstaty oprávněného (dále jen "pohledávka"), pro níž byl nařízen výkon rozhodnutí, musela být správcem konkurzní podstaty oprávněného postoupena třetí osobě. S ohledem na tuto skutečnost má chybět účastník řízení a toto řízení nemůže probíhat. Pokud toto řízení vede soud i nadále, má docházet k porušování práva stěžovatelů na spravedlivý proces. Ve svém důsledku má totiž soudní moc nutit stěžovatele hradit pohledávku osobě, která není věřitelem a tato osoba se tím na úkor stěžovatelů má bezdůvodně obohatit. Stěžovatelé považují za nesmyslné, aby se museli následně domáhat vrácení bezdůvodného obohacení po tom, kdo nebyl účastníkem řízení. S ohledem na tyto skutečnosti, aniž by však uvedli jakoukoli ústavněprávní argumentaci, se stěžovatelé domáhají, aby Ústavní soud v záhlaví citovaná rozhodnutí zrušil. Ústavní soud si vyžádal vyjádření vedlejších účastníků - Okresního soudu pro Prahu - východ a Krajského soudu v Praze a zaslal tato vyjádření k replice stěžovatelům. Ti se k nim však nevyjádřili. Ústavní soud vzal v úvahu všechna stěžovateli předložená tvrzení a vyjádření vedlejších účastníků, přezkoumal ústavní stížností napadená rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ústavní soud připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, není soudem obecným soudům nadřízeným, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. Postup v soudním řízení je záležitostí obecných soudů. Závěry stěžovatelů vyvozené o tom, že pohledávka musela být s ohledem na zrušení konkurzu na majetek oprávněného po splnění rozvrhového usnesení postoupena třetí osobě, a že v řízení, v němž obecné soudy pokračují, musí chybět účastník, Ústavní soud nesdílí. Sama skutečnost, že konkurzní řízení bylo skončeno po splnění rozvrhového usnesení, nesvědčí o tom, že by pohledávka oprávněným musela být postoupena třetí osobě. Jestliže stěžovatelé v řízení před obecnými soudy postoupení pohledávky nijak neprokázali, pohledávka byla se souhlasem konkurzního soudu vyloučena z konkurzní podstaty oprávněného a oprávněný je nadále existujícím subjektem, není pochybením těchto soudů, že v řízení pokračují. Naopak, tyto soudy též s ohledem na právo na spravedlivý proces v řízení pokračovat musí. Pokud se týká tvrzení stěžovatelů o tom, že ve svém důsledku jsou nuceni plnit osobě, která není věřitelem, čímž se oprávněný na jejich úkor bezdůvodně obohatí a stěžovatelé se budou nuceni následně domáhat vrácení bezdůvodného obohacení po tom, kdo nebyl účastníkem řízení, konstatuje Ústavní soud pouze, že tato jejich domněnka by byla i v případě, že by skutečně k postoupení pohledávky došlo (avšak toto postoupení nebylo stěžovatelům oznámeno) vzhledem k ust. § 526 občanského zákoníku zcela mylná. Navíc, jak je již uvedeno výše, postoupení pohledávky v řízení prokázáno nebylo. Podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelem tvrzená pochybení obecných soudů, a proto mu tedy nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 17. dubna 2008 Michaela Židlická předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.