IV.ÚS 2436/08
V PLATNOSTIÚstavní soud odmítl ústavní stížnost, protože stěžovatel nevyčerpal předepsané procesní prostředky proti rozhodnutí správního orgánu. Soud uvedl, že proti rozhodnutí o nezařazení do evidence uchazečů o zaměstnání je příslušným prostředkem žaloba ke krajskému soudu a následně kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu. Stížnost o nárocích na rentu a invalidní důchod byla odmítnuta, protože stěžovatel nebyl proti rozhodnutí orgánů sociálního zabezpečení podal žalobu. Ústavní soud tedy nepřijal stížnost jako nepřípustnou, protože nebylo splněno podmínka vyčerpání všech procesních prostředků.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl dne 29. října 2008 o ústavní stížnosti J. S. proti rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 16. 9. 2008 čj. 2008/60857-424 takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Podanou ústavní stížností doplněnou podáním ze dne 3. 10. 2008 se stěžovatel domáhal zrušení shora označeného rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce v Ostravě ze dne 6. 8. 8008 čj. OTB-3534/2008-P0, kterým nebyl stěžovatel zařazen do evidence uchazečů o zaměstnání podle ustanovení § 30 odst. 4 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. Stěžovatel kritizoval Úřad práce v Ostravě, že mu dlouhodobě není schopen zajistit vhodnou práci a opakovaně ho odmítl zaevidovat do evidence uchazečů o zaměstnání. K tomuto tvrzení doložil rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 1. 10. 2008 čj. 2008/68161-424 a další (předcházející) rozhodnutí téhož ministerstva, jimiž byla potvrzena rozhodnutí Úřadu práce v Ostravě o vyřazení stěžovatele z evidence uchazečů o zaměstnání z důvodu maření součinnosti s úřadem práce. Stěžovatel dále uvedl, že mu v posledních šesti měsících nebyla vyplacena hornická renta a zůstal tak zcela bez finančních prostředků. Požádal proto Ústavní soud o "náklady řízení a další požadavky", jak jsou uvedeny v rozhodnutí Úřadu práce ze dne 12. 3. 2008 čj. OTB-1195/2008-P1 přiloženého k ústavní stížnosti. Dále uvedl, že požádal o přiznání plného invalidního důchodu z důvodu choroby z povolání, avšak Úřad práce v Ostravě postoupil jeho žádost Okresní správě sociálního zabezpečení v Ostravě. S tím stěžovatel nesouhlasil, neboť má za to, že okresní správa není v jeho případě příslušným správním orgánem, a proto se proti postupu úřadu práce odvolal, ústavní stížností však žádné rozhodnutí nenapadl. Ústavní stížnost je nepřípustná. Podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ústavní stížnost jsou oprávněni podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh usnesením odmítne mimo jiné tehdy, jde-li o návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak. Návrh, jímž je ústavní stížnost, je podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustný, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. Ze shora uvedených norem zákona o Ústavním soudu, citovaných v rozsahu relevantním pro stěžovatelovu věc, vyplývá, že ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu v individuálních věcech jsou vybudovány především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených (a kasace pravomocných rozhodnutí), v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, vyplývajícími z příslušných procesních norem jednoduchého práva upravujících to které řízení či tu kterou materii. V projednávané věci je procesním prostředkem proti napadenému rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí vydaného v řízení o nezařazení stěžovatele do evidence uchazečů o zaměstnání (případně i proti jiným rozhodnutím téhož orgánu v řízení o vyřazení stěžovatele z evidence uchazečů o zaměstnání) žaloba podaná ke Krajskému soudu v Ostravě, který rozhoduje jako soud ve správním soudnictví podle ustanovení § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, a následně též kasační stížnost podle § 102 a násl. téhož předpisu k Nejvyššímu správnímu soudu. Žaloba proti rozhodnutí správního orgánu rozhodujícího na základě předpisů o zaměstnanosti je prostředkem, který zajišťuje soudní přezkum správních rozhodnutí a případnou nápravu tvrzené protiústavnosti v soustavě správních soudů. Stejný závěr Ústavní soud učinil i stran žádosti stěžovatele o náklady blíže nespecifikovaného řízení a další nároky (úrok z prodlení z dlužné renty a zadostiučinění za ponižující a nelidské zacházení), neboť z odůvodnění rozhodnutí Úřadu práce v Ostravě, na který stěžovatel odkázal, vyplývá, že stěžovatel vede o těchto nárocích soudní řízení. Stran žádosti o přiznání plného invalidního důchodu stěžovatel konkrétní rozhodnutí žádného z orgánů veřejné moci nenapadl a Ústavní soud pouze konstatuje, že k rozhodování o přiznání invalidního důchodu je příslušný orgán sociálního zabezpečení a nikoliv úřad práce. Vzhledem k nesplnění procesního předpokladu dovolujícího ústavní přezkum napadeného rozhodnutí nezbylo než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako nepřípustnou. S ohledem na tento závěr Ústavní soud nepovažoval za nutné vést stěžovatele k odstranění vad jeho podání, spočívajících mimo jiné i v absenci právního zastoupení, neboť i formálně bezvadná ústavní stížnost by přípustnou shledána býti nemohla.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné. V Brně dne 29. října 2008 Miloslav Výborný soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.