IV.ÚS 2438/15
V PLATNOSTI- KS Plzeň 8 To 261/2015-2667
- ÚS IV.ÚS 2438/15
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože stěžovatel neprošel všemi dostupnými procesními prostředky. Rozhodnutí krajského soudu o vrácení věci k novému projednání nebylo pravomocným ukončením řízení. Stěžovatel zůstává ve výhodě, protože má právo podat opětovný opravný prostředek proti novému rozhodnutí. Soud se proto nezabýval věcnou stránkou stížnosti.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti Jana Frány, zastoupeného Mgr. Šimonem Baliharem, advokátem se sídlem Plzeň, Žižkova 1737/52, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 3. 6. 2015 č. j. 8 To 261/2015-2667, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
V ústavní stížnosti se stěžovatel s odvoláním na čl. 8 odst. 2 a čl. 39 Listiny základních práv a svobod domáhá, aby Ústavní soud zrušil označené usnesení Krajského soudu v Plzni, kterým bylo na základě stížnosti státního zástupce zrušeno usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 29. 4. 2015 č. j. 32 T 41/2015-2655 a okresnímu soudu uloženo, aby o věci znovu jednal a rozhodl. Uvedeným usnesením Okresního soudu Plzeň-město bylo zastaveno trestní stíhání stěžovatele vedené pro skutky, jimiž měl spáchat přečin zvýhodnění věřitele podle § 223 odst. 1 trestního zákoníku. Ústavní soud se podanou stížností zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek její přijatelnosti, tedy zda vyhovuje požadavkům zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), na takový návrh kladeným, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná. Podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, pokud stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4). Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je tedy její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech dostupných procesních prostředků k ochraně práva stěžovatele. Ústavní soud je tak v rámci řízení o ústavní stížnosti mimo jiné oprávněn rozhodovat zásadně jen o rozhodnutích pravomocných, a to i ve smyslu "konečných". Jako nepřípustné proto opakovaně odmítá ústavní stížnosti v případech, kdy existuje pravomocné rozhodnutí soudu, jímž však nebyla věc ukončena, nýbrž vrácena soudu či jinému státnímu orgánu k dalšímu řízení (srov. např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 125/06, III. ÚS 1692/08, I. ÚS 4033/12 a I. ÚS 1503/13). V daném případě stěžovatel podal ústavní stížnost za situace, kdy řízení ve věci ještě nebylo pravomocně skončeno. Napadeným usnesením Krajského soudu v Plzni bylo zrušeno usnesení Okresního soudu Plzeň-město o zastavení trestního stíhání stěžovatele, a to na základě stížnosti podané státním zástupcem. Stížnostní soud zároveň přikázal nalézacímu soudu, aby o věci znovu jednal a rozhodl, takže Okresní soud Plzeň-město za tohoto procesního stavu musí vydat rozhodnutí nové, proti němuž bude opět přípustný opravný prostředek. Jelikož se stěžovatel v daném řízení nachází v postavení obviněného, je nesporné, že bude i nadále disponovat všemi svými procesními právy, včetně práva podávat opravné prostředky proti rozhodnutí trestních soudů. Ústavní soud na základě výše u vedeného uzavírá, že ústavní stížnost nesplňuje nezbytnou formální (procesní) náležitost, tj. vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práva, k tomu, aby se jí mohl zabývat meritorně. Z tohoto důvodu byla ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnuta jako nepřípustná podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 8. října 2015 JUDr. Vladimír Sládeček soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.