IV.ÚS 2440/17
V PLATNOSTI- KS Ústí 4 To 228/2016-628
- ÚS IV.ÚS 2440/17
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože byla zjevně neopodstatněná. Stěžovatel se dovolával porušení práva na spravedlivý proces, avšak soud nesmí provádět věcný přezkum rozhodnutí soudů prvního stupně. Krajský soud správně odůvodnil rozhodnutí a provedl moderaci částek s ohledem na účelnost nákladů. Soud nezakládá porušení ústavního práva jen proto, že se stěžovatel neshoduje s právním názorem soudního orgánu.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Musila ve věci ústavní stížnosti R. Č., zastoupeného JUDr. Michalem Špirkem, advokátem se sídlem v Rakovníku, Vysoká 92, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. dubna 2017, č. j. 4 To 228/2016-628, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), navrhuje stěžovatel zrušení napadeného usnesení, jímž měl být zkrácen v právu na spravedlivý proces, zakotveném v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Usnesením Okresního soudu v Lounech ze dne 31. května 2016, č. j. 3 T 207/2013-615, byla stěžovateli uložena povinnost nahradit poškozeným náklady potřebné k účelnému uplatnění nároků na náhradu škody, a to poškozené částku 97 801 Kč, pozůstalým 74 723 Kč, a poškozenému 74 753 Kč (výrok I.); nároky dalších poškozených soud zamítl (výrok II.). Napadeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem ke stížnosti stěžovatele usnesení soudu prvního stupně zrušil a nově rozhodl tak, že mu uložil povinnost nahradit poškozené částku 97 691 Kč, pozůstalým 74 613 Kč a poškozenému 74 613 (výrok I.); ve zbývající části návrh poškozených zamítl. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvádí, že krajský soud rozhodl o nároku, aniž se zabýval účelností úkonů učiněných zmocněncem poškozených, namítá, že odměna měla být přiznána toliko za dva úkony a k problematice odkázal na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3190/2014; Krajský soud v Ústí nad Labem tím měl porušit ustanovení § 154 odst. 1 trestního řádu. Dále stěžovatel namítá, že Krajský soud v Ústí nad Labem měl porušit i ustanovení § 154 odst. 4 (správně odst. 2) trestního řádu, nesnížil-li z důvodů hodných zvláštního zřetele náhradu nákladů přiměřeně. Uložená povinnost je pro stěžovatele likvidační, a proto navrhuje, aby Ústavní soud usnesení krajského soudu zrušil. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ústavní soud není obecným soudem dalšího stupně a neprovádí věcný přezkum napadených rozhodnutí, nejsou-li jimi zasažena ústavně zaručená práva a svobody, zejména pak tzv. právo na spravedlivý proces. Z napadeného usnesení i z usnesení soudu prvního stupně se podává, že stěžovatel byl shledán vinným a pravomocně odsouzen k trestu odnětí svobody, podmíněně odloženému, jakož i k trestu zákazu řízení motorových vozidel. V trestním řízení udělili poškození plnou moc zvolenému zmocněnci, jehož prostřednictvím předložili návrh na uložení povinnosti stěžovateli k náhradě nákladů vzniklých jim v průběhu trestního řízení. Původní usnesení Okresního soudu v Lounech (č. j. 3 T 207/2013-485) Krajský soud v Ústí nad Labem (č. j. 6 To 265/2015-544) zrušil a vrátil k novému rozhodnutí. Po doplnění vydal okresní soud své podrobně odůvodněné usnesení, které stěžovatel napadl blanketní stížností. Krajský soud v napadeném usnesení zrekapituloval předchozí řízení a uvedl, že stěžovateli byla v adhezním řízení uložena povinnost zaplatit poškozeným škodu v souhrnné výši 730 580 Kč, a následně i náklady potřebné k účelnému uplatnění práva, jak uvedeno výše. Krajský soud přitom provedl moderaci přisouzených částek s ohledem na účelnost cestovních nákladů poškozených zastoupených zmocněncem, nahradil předchozí usnesení svým a rozhodnutí řádně odůvodnil. Právo na spravedlivý proces, jehož porušení se stěžovatel dovolává, představuje záruku, že řízení proběhne podle předem zákonem stanovených pravidel v souladu s ústavními principy a zásadami správného soudního rozhodování; neznamená však, že výsledné rozhodnutí bude odpovídat požadavkům a představám stěžovatele. Stěžovatel měl a využil možnosti uplatnit v řízení u příslušných soudů všechny procesní prostředky k ochraně svého práva. Skutečnost, že krajský soud své usnesení opřel o právní názor, se kterým se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá samo o sobě důvodnost ústavní stížnosti. Krajský soud postupoval v rámci uvedených mezí a své závěry řádně odůvodnil. Podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 24. října 2017 Vladimír Sládeček v. r. předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (3)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.