Ústavní soud · Usnesení

IV.ÚS 2476/18

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2018-11-28 · odmítnuto pro nepřípustnost · ECLI:CZ:US:2018:4.US.2476.18.1

  1. MS Praha 35 Co 305/2017-207
  2. NS 20 Cdo 984/2018
  3. ÚS IV.ÚS 2476/18
Strojový souhrn generováno LLM

Ústavní soud odmítl společnou ústavní stížnost, protože byla podána předčasně, před vyčerpáním všech procesních prostředků v občanském řízení. Soud uvedl, že věc stále probíhá před exekučním soudem a pravomocné rozhodnutí ještě nebylo vyhlášeno. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost přípustná až po vyčerpání všech prostředků výslovně předepsaných zákonem. Soud se opřel o princip subsidiarity a rozhodnutí Ústavního soudu z 8. března 2017, kde byla podobná situace vyřešena stejným způsobem.

Rubrum

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci společné ústavní stížnosti stěžovatelů A. Jindřišky Šrámkové a B. Antonína Šrámka, oba zastoupeni Mgr. Lukášem Kučerou, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Lipenská 869/17, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 5. 2018 č. j. 20 Cdo 984/2018-268 a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2017 č. j. 35 Co 305/2017-207, za účasti Nejvyššího soudu a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a za účasti 1. Obvodního soudu pro Prahu 4 a 2. JUDr. Tomáše Nebeského, bez právního zastoupení, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I. Ve společné ústavní stížnosti ze dne 19. 7. 2018 stěžovatelé Antonín Šrámek (dále též jen "povinný") a Jindřiška Šrámková (dále též jen "manželka povinného") navrhli, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí vydaná v řízení o zaplacení částky 1 990 000 Kč s příslušenstvím a o návrhu povinného na částečné zastavení exekuce. II. Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti. Dne 28. 6. 2017 usnesením č. j. 13 Nc 30136/2006-170 Obvodní soud pro Prahu 4 (dále též jen "exekuční soud") exekuci nařízenou usnesením téhož soudu ze dne 6. 12. 2006 č. j. 13 Nc 30136/2006-3, částečně zastavil vůči manželce povinného (výrok I). Dne 27. 9. 2017 usnesením č. j. 35 Co 305/2017-207 Městský soud v Praze (dále jen "odvolací soud") k odvolání JUDr. Tomáše Nebeského (dále jen "oprávněný") usnesení exekučního soudu ze dne 28. 6. 2017 č. j. 13 Nc 30136/2006-170 zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Dne 2. 5. 2018 usnesením č. j. 20 Cdo 984/2018-268 Nejvyšší soud (dále jen "dovolací soud") dovolání povinného a manželky povinného proti usnesení odvolacího soudu ze dne 27. 9. 2017 č. j. 35 Co 305/2017-207 odmítl. III. V ústavní stížnosti stěžovatelé tvrdili, že s napadenými rozhodnutími obecných soudů nesouhlasí, neboť jimi bylo porušeno právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo vlastnit majetek dle čl. 11 odst. 1 Listiny. Další obsah ústavní stížnosti a rozhodnutí jí napadeného blížeji reprodukovat netřeba, neboť z důvodů dále vyložených bylo nutno návrh odmítnout. IV. Předtím, než přistoupí k věcnému projednání ústavní stížnosti, zkoumá Ústavní soud, zda návrh obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž dospěl k závěru, že v projednávaném případě tomu tak není. Pojmovým znakem procesního institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita. Ta se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). V daném případě bylo ústavní stížností napadeno odmítavé rozhodnutí dovolacího soudu a zrušující rozhodnutí odvolacího soudu, tj. za situace, kdy ve věci stěžovatelů dosud nebylo pravomocně rozhodnuto. Vydáním napadených rozhodnutí tak řízení v dané věci nekončilo a bude v něm dále pokračováno v řízení před exekučním soudem, tudíž k nápravě stěžovatelkou tvrzeného zásahu do základního práva na spravedlivý proces dle čl. 36 a násl. Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy, není zásadně příslušný Ústavní soud. Stěžovatelům jsou nadále k dispozici prostředky občanského soudního řádu a teprve po jejich vyčerpání, pokud by se stěžovatelé nadále domnívali, že jimi tvrzený stav protiústavnosti napraven nebyl, by se jim otevřela cesta k zásahu Ústavního soudu. Návrh byl proto Ústavnímu soudu podán předčasně a je nepřípustný, jak to ostatně vyplývá i z rozhodovací praxe Ústavního soudu (např. usnesení ze dne 8. 3. 2017 sp. zn. IV. ÚS 2676/16, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 28. listopadu 2018 Jan Musil v. r. soudce zpravodaj

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (2)

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.