IV.ÚS 2543/18
V PLATNOSTI- OS Mělník 42 P 502/2012
- KS Praha 101 Co 141/2018-57
- ÚS IV.ÚS 2543/18
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože podání trpělo závažnými procesními nedostatky. Stěžovatel nebyl zastoupen advokátem, což je podle zákona povinné při podání ústavní stížnosti. Soud zjistil, že stěžovatel byl již několikrát poučen o požadavcích na řízení před Ústavním soudem. Na základě § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu byla stížnost odmítnuta bez věcného projednání.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským o ústavní stížnosti stěžovatele M. H., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. května 2018 č. j. 101 Co 141/2018-57 a usnesení Okresního soudu v Mělníku ze dne 5. dubna 2018 č. j. 42 P 502/2012-M 38, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Mělníku, jako účastníků řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatel v ústavní stížnosti navrhl zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručeného práva podle čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ve věci péče o nezletilého O. P., o změnu rozsahu styku a o nařízení předběžného opatření, jehož matkou je Ž. P. Okresní soud v Mělníku (dále jen "okresní soud") napadeným usnesením řízení o návrhu stěžovatele zastavil z důvodu, že ve věci nastala překážka litispendence (stěžovatel podal návrh dne 27. 3. 2018 a totožný návrh dne 5. 4. 2018). Dřívější návrh podaný 27. 3. 2018 okresní soud usnesením ze dne 29. 3. 2018 č. j. 42 P 502/2012-M 26 odmítl pro nesrozumitelnost a Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") dne 5. 5. 2018 toto rozhodnutí potvrdil jako správné. Stěžovatel v ústavní stížnosti v prvé řadě poukázal na to, že nemohla být uplatněna překážka litispendence, když předchozí řízení již bylo skončeno pro nesrozumitelnost, a tvrdil, že při posouzení obsahu podání musel soud dospět k závěru, že podání soudu je srozumitelné. Stěžovatel vyslovil přesvědčení, že soud se podáním řádně nezabýval, nepřezkoumal obsah podání, jinak by nemohl dospět k extrémně nesouladným závěrům se skutkovým stavem. Stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil pro porušení jeho ústavně zaručených práv. Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda návrh splňuje všechny požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jeho projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V projednávaném případě k takovému závěru nedospěl. Stěžovatelovo podání nebylo možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpělo řadou procesních a obsahových nedostatků (§ 34 zákona o Ústavním soudu), a pro řízení před Ústavním soudem nebyl stěžovatel zastoupen advokátem (§ 30, § 31 zákona o Ústavním soudu). Podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, neodstranil-li stěžovatel vady návrhu ve lhůtě mu k tomu určené. Obecně platí, že je na Ústavním soudu, aby učinil opatření k odstranění vad podání, neboť smyslem výzvy a stanovení lhůty podle § 41 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, jsou vyvozeny vůči stěžovateli nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti. V nyní projednávaném případě Ústavní soud konstatuje, že se stěžovatel obrací na Ústavní soud opakovaně, přičemž byl již mnohokrát vyzýván k odstranění vad svých návrhů a byl též poučen o nezbytnosti právního zastoupení před Ústavním soudem, včetně možnosti návrh odmítnout bez věcného projednání, pokud vady podání nebudou odstraněny (jen v poslední době byl stěžovatel takto poučen např. ve věcech vedených pod sp. zn. III. ÚS 62/18, II. ÚS 63/2018, II. ÚS 64/2018, IV. ÚS 2542/18). Ústavní soud tak nemá pochybnosti o tom, že stěžovatel již byl řádně seznámen s požadavky kladenými zákonem na návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti. Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak, než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým. Ústavní soud proto v posuzované věci shledal důvody pro aplikaci § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost odmítl.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 15. srpna 2018 Pavel Rychetský v. r. soudce zpravodaj