IV.ÚS 2559/14

Rubrum

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Tomáše Lichovníka a soudce zpravodaje Pavla Rychetského ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Vysoká škola báňská - Technická univerzita Ostrava, se sídlem 17. listopadu 15/2172, Ostrava - Poruba, zastoupené Mgr. Renátou Prosickou, advokátkou se sídlem 28. října 25, 702 00 Ostrava - Moravská Ostrava, směřující proti výroku II rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 5. 5. 2014 č. j. 140 C 53/2013-56, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví označeného nákladového výroku rozhodnutí Okresního soudu v Ostravě (dále jen "nalézací soud"), který byl vydán v jejím soudním sporu o částku 3 594,88 Kč.

2. Nalézací soud s odvoláním na ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a o. s. ř. stěžovatelce nepřiznal náklady právního zastoupení, neboť je nepovažoval za účelně vynaložené a navíc stěžovatelka neprokázala, že ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení, zaslala žalované straně předžalobní výzvu. Přiznány jí byly pouze náklady zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč. Podrobnější obsah odůvodnění napadeného rozhodnutí není třeba blíže rekapitulovat, neboť je stěžovatelce i nalézacímu soudu dobře znám.

3. Stěžovatelka se domnívá, že napadeným rozhodnutím došlo k porušení jejích práv zaručených čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2, čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 96 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"). Uvádí, že s argumentací nalézacího soudu naprosto nesouhlasí a dále rozvádí, proč bylo zastoupení advokátem v dané věci účelné a proč měl soud rozhodnout o přiznání nákladů řízení i bez předžalobní výzvy. Konečně namítá nejednotnost rozhodovací praxe obecných soudů, přičemž vyzývá Ústavní soud k jejímu sjednocení.

4. Po obeznámení se s ústavní stížností a přiloženými rozhodnutími dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

5. Ústavní soud připomíná, že výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů. Ústavní soud, jakožto soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) stojící mimo soustavu obecných soudů, nelze považovat za nějakou "superrevizní" instanci v systému všeobecného soudnictví a jeho úkolem není přezkum celkové zákonnosti či věcné správnosti vydaných rozhodnutí.

6. Při posuzování problematiky nákladů řízení, tj. problematiky ve vztahu k předmětu řízení před obecnými soudy podružné, postupuje Ústavní soud nanejvýš zdrženlivě a ke zrušení napadeného výroku o nákladech řízení se uchyluje pouze výjimečně, například tehdy, když zjistí, že došlo extrémním způsobem k porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny nebo že bylo zasaženo i jiné základní právo [viz nález sp. zn. II. ÚS 259/05 ze dne 21. 3. 2006 (N 65/40 SbNU 647)].

7. V projednávané věci Ústavní soud žádné pochybení nalézacího soudu neshledal. Výhrady stěžovatelky k nákladovému výroku nejsou ničím jiným než polemikou s jeho názorem, který však byl z hledisek ústavního práva uspokojivě odůvodněn. Nalézací soud vysvětlil, proč nepovažoval náklady na právní zastoupení za účelně vynaložené a dále zohlednil, že stěžovatelka neprokázala zaslání předžalobní výzvy. Ústavní soud nemá důvod do takto provedeného výkladu podústavního práva zasahovat. K stěžovatelkou namítané rozdílnosti právních názorů obecných soudů nutno konstatovat, že sjednocování judikatury je úkolem Nejvyššího soudu a nikoli soudu Ústavního.

8. S ohledem na výše uvedené Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítnout podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 19. srpna 2014 Vlasta Formánková v. r. předsedkyně senátu