Ústavní soud · Usnesení

IV.ÚS 256/98

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 1999-03-03 · odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - § 43/2/a) · ECLI:CZ:US:1999:4.US.256.98

  1. NS 3 Cdon 624/96
  2. ÚS IV.ÚS 256/98
Strojový souhrn generováno LLM

Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože rozhodnutí Nejvyššího soudu o povaze lhůty podle § 5 odst. 4 zákona č. 87/1991 Sb. odpovídá stanovisku pléna Ústavního soudu. Soud se opřel o § 23 zákona č. 182/1993 Sb., který stanoví vázání senátu k rozhodnutím pléna. Lhůta uvedená v § 5 odst. 4 zákona byla považována za hmotněprávní propadnou, nikoli promlčecí. Výsledkem bylo zamítnutí stížnosti podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.

Rubrum

IV. ÚS 256/98 Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr.Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr.Pavla Varvařovského o ústavní stížnosti J.Š. a J.Š., oba zastoupeni JUDr. Ing. L.K., proti rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 1. 1998, čj. 3 Cdon 624/96-104, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

: Podstatou včas podané ústavní stížnosti stěžovatelů, směřující proti shora označenému rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR a odvolávající se na porušení čl. 4 Ústavy ČR a čl. 3 odst. l Listiny základních práv a svobod, je nesouhlas stěžovatelů s názorem Nejvyššího soudu ČR, vysloveném v napadeném rozhodnutí, na povahu lhůty stanovené v ustanovení § 5 odst. 4 zákona č. 87/1991 Sb., od jejíhož posouzení je odvislé posouzení včasnosti stěžovateli před obecnými soudy podaného návrhu, jímž uplatnili restituční nárok. Stěžovatelé, na rozdíl od názoru Nejvyššího soudu, považujícího uvedenou lhůtu za lhůtu hmotněprávní propadnou, zastávají v ústavní stížnosti názor, že jde o lhůtu promlčecí. Otázkou povahy lhůty uvedené v ustanovení § 5 odst. 4 zákona č. 87/1991 Sb. se zabývalo plénum Ústavního soudu, které zaujalo stanovisko (Pl.ÚS.st. 7/98), podle něhož uvedená lhůta je lhůtou propadnou - z důvodů podrobně ve stanovisku rozvedených. Vycházeje z uvedeného stanoviska pléna Ústavního soudu, jímž je senát posuzující tuto ústavní stížnost vázán (§ 23 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů), a které v podstatě koresponduje názoru Nejvyššího soudu ČR vysloveného v ústavní stížností napadeném rozhodnutí, byla proto ústavní stížnost stěžovatelů podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnuta.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 3. března 1999 JUDr. Eva Zarembová předsedkyně senátu

Dotčená ustanovení

Zákon o mimosoudních rehabilitacích 87/1991 Sb.
Ústava České republiky 1/1993 Sb.
Zákon o Ústavním soudu 182/1993 Sb.
Usnesení předsednictva České národní rady o vyhlášení LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako součástí ústavního pořádku České republiky 2/1993 Sb.

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.