IV.ÚS 2632/08
V PLATNOSTI- NSS 3 As 33/2008-98
- ÚS IV.ÚS 2632/08
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože ji považoval za zjevně neopodstatněnou. Stěžovatel se domáhal zrušení rozsudku Nejvyššího správního soudu, který uložil správní sankci tuzemskému dopravci. Soud se zaměřil na námitky týkající se vyhodnocení tachografických kotoučů a na návrh, že nařízení Rady EHS č. 3820/85 porušuje právní jistotu. Ústavní soud konstatoval, že nižší soudy dostatečně a logicky odůvodnily své rozhodnutí, což vylučuje zásah do ústavních práv.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl dne 18. listopadu 2008 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera, ve věci navrhovatele M. O., zastoupeného JUDr. Vladimírem Papežem, advokátem se sídlem Nám. Přemysla Otakara II 32, 370 01 České Budějovice, adresa pro doručování: Tovačovského 3161, 767 01 Kroměříž, o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 4. září 2008 č. j. 3 As 33/2008-98, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou ústavní stížností se navrhovatel domáhal zrušení v záhlaví označeného rozsudku Nejvyššího správního soudu. Tvrdil, že se jím cítí být dotčen ve svých ústavně zaručených základních právech, plynoucích z čl. 36 a čl. 39 Listiny základních práv a svobod. V předmětné záležitosti, v níž byla stěžovateli coby tuzemskému dopravci uložena správní sankce, došlo dle stížnostních bodů návrhu jednak k nesprávnému vyhodnocení záznamových listů (tachografických kotoučů), a takto vyvození nesprávných skutkových zjištění týkajících se stanovení přesných dob odpočinku řidiče a dob řízení vozidla, a dále stěžovatel namítal, že aplikované nařízení Rady EHS č. 3820/85 považuje "v tomto konkrétním případě přinejmenším" za "odporující právní jistotě adresátů normy". Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů]. Po přezkoumání návrhu stěžovatele nutno říci, že Nejvyšší správní soud se v dostatečném rozsahu, logickým, přesvědčivým a takto přezkoumatelným způsobem vypořádal s námitkami předestřenými v kasační stížnosti (č. l. 101-103 spisu sp. zn. 9 Ca 302/2005), resp. stran v ústavní stížnosti formulované skutkové polemice (předložené kasačnímu soudu pouze v obecnější poloze) učinil tak adekvátně již Městský soud v Praze, jehož rozhodovací důvody (myšlenkové úvahy) v daném ohledu stěžovatel své kritice jakkoliv nepodrobil (rozsudek ze dne 22. října 2007 č. j. 9 Ca 302/2005-52, s. 12). V důsledku toho postačí dle názoru Ústavního soudu na obsah odůvodnění uvedených rozhodnutí obecných soudů jako ústavně souladný výraz nezávislého soudního rozhodování ve smyslu čl. 82 odst. 1 Ústavy ČR v podrobnostech odkázat. Pro takto shledanou zjevnou neopodstatněnost návrhu byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnuta [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení
Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 18. listopadu 2008 Miloslav Výborný předseda senátu Ústavního soudu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.