IV.ÚS 2640/10
V PLATNOSTIÚstavní soud odmítl ústavní stížnost, protože podání bylo zjevně neopodstatněné. Stěžovatel měl možnost uplatnit námitky proti změně náhrady nákladů řízení během odvolacího řízení. Soud zdůraznil, že stěžovatel mohl své námitky předložit již v odvolacím řízení, a proto nebylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces. Rozhodnutí se opřelo o čl. 36 Listiny a § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl dne 1. prosince 2010 v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické o ústavní stížnosti RSDr. J. K., zastoupeného JUDr. Viliamem Kováčikem, advokátem, AK se sídlem Škroupova 957, 500 02 Hradec Králové, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka Pardubice, ze dne 27. května 2010 č. j. 18 Co 277/2010-45 takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí soudu s tvrzením, že tímto rozhodnutím bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces zakotvené v čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Napadaným rozhodnutím odvolací soud změnil rozsudek Okresního soudu v Chrudimi ze dne 5. března 2010 (č. j. 10 C 183/2009-34) toliko ve výroku o výši náhrady nákladů řízení, k čemuž stěžovatel namítá, že odvolací soud mu nedal jako účastníku řízení možnost vznést námitky proti moderačnímu právu odvolacího soudu ve vztahu k výroku o nákladech řízení, čímž bylo porušeno jeho právo na vyjádření se k věci. Dříve, než může Ústavní soud přikročit k přezkumu opodstatněnosti či důvodnosti ústavní stížnosti, je povinen zkoumat splnění podmínek její projednatelnosti. V dané věci zjistil Ústavní soud, že formálně bezvadnou a přípustnou ústavní stížnost předložil včas k podání ústavní stížnosti oprávněný a řádně zastoupený stěžovatel; současně jde o návrh, k jehož projednání je Ústavní soud příslušný. Po zvážení okolností předložené věci dospěl však Ústavní soud k závěru, že podaná ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ústavní soud poznamenává, že ke vztahu odvolacího řízení, v němž byl napaden toliko výrok o náhradě nákladů řízení, a možnosti vyjádřit se k tomuto řízení stranou, jež nepodala odvolání, se Ústavní soud již vícekrát ve své judikatuře vyjádřil. V odlesku principu rovnosti účastníků řízení soud judikoval, že pokud obecný soud nedoručil stěžovateli odvolání žalobce, neumožnil mu se k němu vyjádřit a rozhodl o nákladech řízení toliko na základě podaného odvolání, zkrátil stěžovatele na jeho procesních právech, čímž porušil ústavně chráněnou rovnost účastníků řízení. V případě doručení stejnopisu odvolání protistraně se jí má v takových případech umožnit, aby mohla, bude-li to pokládat za potřebné k obraně svých zájmů, předložit soudu své skutkové a právní protiargumenty (srov. nálezy Ústavního soudu, sp. zn. III. ÚS 202/03, III. ÚS 291/08, IV. ÚS 973/09, II. ÚS 2189/09, III. ÚS 3299/09 - dostupné na: http://nalus.usoud.cz/). V případě stěžovatele však nelze hovořit o nerovnosti zbraní a zásahu do práva na spravedlivý proces. Z vyžádaného spisu vyplývá, že odvolání žalovaného domáhající se změny náhradově nákladového výroku soudu prvého stupně s důrazem na případnost aplikace § 150 o. s. ř. bylo stěžovatelovu zástupci komunikováno. Stěžovatel tak mohl své námitky (nyní obsažené v ústavní stížnosti) uplatnit již v rámci odvolacího řízení; pokud tak neučinil, vnáší pro řízení před Ústavním soudem nepřípustné novoty, čímž mimo jiné v rozporu s ustálenou a všeobecně dostupnou judikaturou činí z Ústavního soudu soud další instance; z uvedeného je zřejmé, že stěžovatelovo tvrzení, podle kterého byl "nucen vznášet námitky poprvé až v řízení před Ústavním soudem" je neobhajitelné. Z výše vyloženého je patrno, že stěžovateli se nezdařilo prokázat porušení jemu ústavně zaručených práv a svobod, a proto Ústavní soud podanou ústavní stížnost odmítl podle ustanovení § 43 odst. odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 1. prosince 2010 Miloslav Výborný, v. r. předseda senátu Ústavního soudu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (2)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.