IV.ÚS 2659/17
V PLATNOSTI- KS Ústí 59 A 48/2017-151
- ÚS IV.ÚS 2659/17
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost proti usnesení krajského soudu, které zrušilo přiznání odkladného účinku správní žaloby. Soud se opřel o § 73 odst. 5 soudního řádu správního, podle něhož může soud reagovat na změnu skutečností, pokud odpadne podmínka pro odkladný účinek. Krajský soud správně odůvodnil, že újma stavebníkovi není menší než újma stěžovatelům, což znamená, že první podmínka pro odkladný účinek nebyla splněna. Soud neshledal žádné znaky svévole ani porušení práva na spravedlivý proces, protože rozhodnutí bylo založeno na zákonném podkladu a správném posouzení okolností. Návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí byl odmítnut jako akcesorický k ústavní stížnosti, která byla zjevně neopodstatněná.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Musila o ústavní stížnosti a) Ing. Jolanty Pravcové, b) Jolanty Vondrové, c) Naděždy Hulapové, d) Jaroslavy Repové, e) Miroslava Repy, f) Františky Patkové, všech zastoupených JUDr. Tomášem Těmínem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 28, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 8. 8. 2017, č. j. 59 A 48/2017-151, takto:
Výrok
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění
Magistrát města Jablonce nad Nisou vydal dne 28. 11. 2016 stavební povolení č. j. 98648/2016, kterým společnosti ATREA s. r. o. (dále jen "stavebník") povolil realizaci stavebního záměru "Přístavba a stavební úprava výrobní haly č. p. X1" na pozemcích p. č. X2, X3 a X4 v Jablonci nad Nisou, k. ú. Rýnovice. Proti tomuto rozhodnutí se stěžovatelé odvolali; jejich odvolání zamítl Krajský úřad Libereckého kraje rozhodnutím ze dne 31. 3. 2017, č. j. OÚPSŘ 35/2017-330. Proti rozhodnutí odvolacího správního orgánu dále brojí stěžovatelé (vlastníci sousedních nemovitostí) správní žalobou, které Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci přiznal podle § 73 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen "s. ř. s."), odkladný účinek usnesením ze dne 28. 6. 2017, č. j. 59 A 48/2017-89. Návrhem ze dne 21. 7. 2017 se stavebník domáhal zrušení tohoto usnesení, krajský soud návrhu vyhověl a usnesením ze dne 8. 8. 2017, č. j. 59 A 48/2017-151, zrušil dřívější usnesení o přiznání odkladného účinku. Proti zrušujícímu usnesení krajského soudu č. j. 59 A 48/2017-151 se stěžovatelé brání ústavní stížností podanou dne 22. 8. 2017 a navrhují, aby je Ústavní soud zrušil, namítají zásah do práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a do práva na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny. Zásah spatřují v tom, že usnesení krajského soudu je nepřezkoumatelné, vykazuje znaky libovůle; vlastnické právo stavebníka bylo upřednostněno před právy stěžovatelů, ačkoliv je evidentní, že újma na vlastnických právech hrozí především stěžovatelům. Stěžovatelé navrhli zrušit napadené usnesení a zároveň navrhli odklad jeho vykonatelnosti podle § 79 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o ústavním soudu"). Ústavní stížnost byla podána včas, osobami oprávněnými a stěžovatelé jsou zastoupeni advokátem v souladu s § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"); rovněž není nepřípustná ve smyslu § 75 odst. 1 téhož zákona - je však zjevně neopodstatněná. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. K zásahu do rozhodovací činnosti obecných soudů je povolán výhradně tehdy, nebyl-li z jejich strany dodržen ústavní rámec při rozhodovací činnosti - žádné takové pochybení v projednávané věci nezjistil. Stěžovatelé brojí ústavní stížnost proti rozhodnutí dílčímu a dočasnému, a to za situace, kdy řízení dosud běží a není pravomocně skončeno (srov. k povaze rozhodnutí soudu o návrhu na přiznání odkladného účinku správní žalobě např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2636/07, II. ÚS 1269/07, III. ÚS 665/06, III. ÚS 1972/07, III. ÚS 2263/08, I. ÚS 536/09). Podstatou přezkumu tohoto dílčího rozhodnutí proto může být jen omezený test ústavnosti, tj. posouzení, zda rozhodnutí o návrhu na zrušení usnesení o přiznání odkladného účinku žalobě mělo zákonný podklad, bylo vydáno příslušným orgánem a není projevem svévole [srov. nález Ústavního soudu ze dne 10. 11. 1999 sp. zn. II. ÚS 221/98 (N 158/16 SbNU 171), viz též usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 11. 2015 sp. zn. III. ÚS 3193/15]. Uvedeným "testem" napadené rozhodnutí prošlo, neboť bylo vydáno soudem příslušným na základě zákona, krajský soud dostatečně odůvodnil své závěry o absenci první podmínky pro přiznání odkladného účinku žalobě stěžovatelů podle § 73 odst. 2 s. ř. s., čímž byly naplněny důvody pro zrušení usnesení č. j. 59 A 48/2017-89. Ústavní soud přitom v jeho závěrech neshledal prvky svévole ani žádný jiný exces, který by opodstatňoval závěr o porušení práva na spravedlivý proces. Pouhý nesouhlas stěžovatelů s právním závěrem krajského soudu v tomto směru není postačující. Ustanovení § 73 odst. 5 s. ř. s. umožňuje správním soudům reagovat na posun ve skutkových zjištěných posuzované věci a zrušit usnesení o přiznání odkladného účinku žalobě, ukáže-li se, že pro ně nebyly splněny podmínky nebo tyto podmínky odpadly - což je právě případ nyní posuzované věci. Stavebník krajskému soudu doložil, že potencionální újma hrozící stěžovatelům není nepoměrně větší než újma, která hrozí jemu, a tím odpadla první podmínka pro přiznání odkladného účinku. Pokud by se změnily okolnosti posuzované věci a potencionální újma by dosahovala nepoměrně vyšší intenzity, mohou se stěžovatelé opětovně obrátit na krajský soud s návrhem na přiznání odkladného účinku. Postupem Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci nebylo porušeno právo stěžovatelů na spravedlivý proces ani právo na ochranu vlastnictví; proto na základě výše uvedených důvodů Ústavní soud stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný. Domáhají-li se stěžovatelé odkladu vykonatelnosti napadeného usnesení podle § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, byl by takový postup možný pouze tehdy, jestliže by Ústavní soud ústavní stížnost "přijal"; předmětný návrh má ve vztahu k ústavní stížnosti akcesorickou povahu a nelze jej od ústavní stížnosti oddělit [viz např. usnesení ze dne 13. 1. 1995 sp. zn. IV. ÚS 209/94 (U 2/3 SbNU 313)]. Je-li ústavní stížnost odmítnuta, sdílí návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí osud ústavní stížnosti.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 13. září 2017 Vladimír Sládeček v. r. předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (5)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.