IV.ÚS 266/2000
V PLATNOSTI- NS 20 Cdo 645/98-131
- ÚS IV.ÚS 266/2000
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože byla podána po uplynutí 60 denní lhůty ustanovené zákonem. Stěžovatel odmítl převzetí usnesení Nejvyššího soudu, což mělo stejné účinky jako jeho převzetí. Protokol o doručení byl sepsán a opatřen podpisem a razítkem doručujícího orgánu. Soud se opřel o § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., podle něhož stížnost podaná mimo lhůtu není přípustná.
Rubrum
IV. ÚS 266/2000 Ústavní soud rozhodl dne 25. května 2000 ve věci ústavní stížnosti S. M., proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 7. 1999, čj. 20 Cdo 645/98-131, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Z obsahu spisu 15 C 44/94 Okresního soudu v Olomouci Ústavní soud zjistil, že napadené usnesení Nejvyššího soudu ČR stěžovatel dne 21. 9. 1999 odmítl převzít. Okresní soud v Olomouci proto nad rámec podmínek uvedených v § 50 o. s. ř. požádal Psychiatrickou léčebnu ve Šternberku o doručení uvedeného usnesení stěžovateli s tím, aby v případě dalšího odmítnutí byl vypsán připojený protokol o doručení písemnosti. Protože stěžovatel písemnost opětovně odmítl převzít, byl poučen o následcích takového odmítnutí podle ustanovení § 50 o. s. ř., tedy že takové odmítnutí má tytéž účinky, jako kdyby písemnost převzal, přesto i po tomto poučení písemnost převzít odmítl. Protokol byl sepsán dne 30. 9. 1999 a je opatřen razítkem i podpisem doručujícího orgánu. Za tohoto stavu věci je tedy třeba mít za to, že napadené usnesení bylo stěžovateli doručeno dne 30. 9. 1999, takže byla-li ústavní stížnost podána na poštu teprve dne 26. 4. 2000, stalo se tak již po uplynutí 60 denní zákonné lhůty uvedené v ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) citovaného zákona odmítnout. Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné. V Brně dne 25. května 2000 JUDr. Vladimír Čermák soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.