IV.ÚS 2716/16
V PLATNOSTI- KS Praha 46 A 45/2013-26
- NSS 5 As 41/2015-35
- ÚS IV.ÚS 2716/16
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podanou proti rozhodnutí správních soudů o změně povolení k provozování výherního hracího přístroje. Soud se opřel o čl. 36 odst. 1 Listiny, podle něhož nebylo porušeno právo na spravedlivý proces. Rozhodnutí správních soudů bylo založeno na správní úpravě povolení, nikoli na výši poplatku, který byl předmětem samostatné žádosti. Ústavní soud považoval návrh na zrušení zákona za zjevně neopodstatněný, protože kritérium pro aplikaci právní úpravy bylo racionální a objektivní.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti ESOtronik a. s. se sídlem v Praze 5, Voskovcova 1075/45, zastoupené Mgr. Pavlem Říčkou, advokátem se sídlem v Praze 10, Litevská 1174/8, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 6. 2016, č. j. 5 As 41/2015-35, a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9. 2. 2015, č. j. 46 A 45/2013-26, spojené s návrhem na zrušení zákona č. 458/2011 Sb., takto:
Výrok
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 9. 2. 2015, č. j. 46 A 45/2013-26, zamítl žalobu stěžovatelky proti rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje, ze dne 27. 3. 2013, č. j. 050608/2013/KUSK, o změně povolení k provozování výherního hracího přístroje na období od 1. 1. do 30. 6. 2012. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 3. 6. 2016, č. j. 5 As 41/2015-35, zamítl kasační stížnost stěžovatelky proti rozsudku městského soudu. Proti oběma rozsudkům, jakož i podkladovému správnímu rozhodnutí, se stěžovatelka brání ústavní stížností podanou dne 15. 8. 2016, navrhuje, aby je Ústavní soud zrušil, a současně aby zrušil výše uvedený zákon. Namítá porušení zákazu diskriminace podle čl. 3 odst. 1 a zásah do práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, neboť podle zákona č. 458/2011 Sb. se výše poplatku za rok 2012 liší podle toho, kdy byla podána žádost o povolení k jeho provozování. Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a stěžovatelka je zastoupena advokátem v souladu s § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"); rovněž není nepřípustná ve smyslu § 75 odst. 1 téhož zákona. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. K zásahu do rozhodovací činnosti obecných soudů je povolán výhradně tehdy, pokud z jejich strany došlo k vykročení z ústavního rámce jejich rozhodovací činnosti. Žádné takové pochybení v projednávané věci neshledal. Správní soudy nemohly zasáhnout do ústavně zaručených práv stěžovatelky; vyšly z toho, že stěžovatelka svojí argumentací míjí meritum věci, neboť předmětem řízení bylo vlastní povolení k provozování výherního hracího přístroje, nikoli výše poplatku s tím spojeného. Rovněž v ústavní stížnosti stěžovatelka setrvává na této argumentační linii a nemíří na podstatu řízení - podkladovým správním rozhodnutím bylo v intencích § 43 odst. 5 písm. b) zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, v tehdy účinném znění, rozhodováno o změně dříve uděleného povolení provozovat výherní hrací přístroj, nikoli o výši poplatku, kterého se týkala zvláštní žádost stěžovatelky - této žádosti správní orgány nevyhověly samostatným rozhodnutím, které ovšem není předmětem přezkumu v nyní projednávané věci. Brojí-li stěžovatelka výhradně proti právní úpravě poplatků za provozování výherních hracích přístrojů a její změně provedené s účinností od 1. 1. 2012 zákonem č. 458/2011 Sb., jde o otázky, které nebyly předmětem tohoto řízení. Kasační soud se nicméně věcí zabýval natolik důsledně, že se nad rámec potřebného odůvodnění (obiter dictum) s námitkami stěžovatelky přesto vypořádal. Vyšel z konstantní judikatury a vyložil, že pokud bylo předmětným zákonem (čl. LXXVIII, přechodná ustanovení) pro rozlišení aplikace staré a nové právní úpravy zakotveno kritérium data zahájení řízení o povolení k provozu výherních hracích přístrojů, jednalo se o hledisko zvolené racionálním a objektivním způsobem a aplikované na všechny subjekty a za totožných podmínek. Na základě výše uvedených důvodů Ústavní soud stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný. Současně z týchž důvodů a podle téhož ustanovení odmítl akcesorický návrh, který byl podán spolu s ústavní stížností, sdílí její osud a jímž stěžovatelka navrhuje zrušení uvedeného zákona.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 1. listopadu 2016 Jaromír Jirsa v. r. předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.