IV.ÚS 2733/09
V PLATNOSTIÚstavní soud odmítl ústavní stížnost, protože stěžovatel nevyčerpal předchozí procesní prostředky. Přijetí ke studiu na vysoké škole je rozhodnutím orgánu veřejné správy, které je přezkumné správním soudem. Stěžovatel mohl podat správní žalobu, což neudělal, a proto neměl nárok na ústavní ochranu. Soud se nezabýval věcnými námitkami, protože stížnost byla nepřípustná podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl dne 3. prosince 2009 o ústavní stížnosti J. I., zastoupeného JUDr. Tomášem Zejdou, advokátem, AK se sídlem Murmanská 5/1250, 100 00 Praha 10, proti rozhodnutí rektora Západočeské univerzity v Plzni ze dne 25. 8. 2009 čj 32-23/09 a rozhodnutí děkana Právnické fakulty Západočeské univerzity v Plzni ze dne 16. 6. 2009 čj. DFPR-414/09, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel s tvrzením o porušení čl. 4 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") domáhal zrušení shora označených rozhodnutí vydaných v přijímacím řízení ke studiu na vysoké škole. Z napadených rozhodnutí připojených k ústavní stížnosti Ústavní soud zjistil, že stěžovatel se zúčastnil přijímacího řízení k magisterskému studiu na Právnické fakultě Západočeské univerzity v Plzni v oboru právo pro akademický rok 2009/2010. Z přijímací zkoušky získal 28 bodů z maximálně možných 90 bodů; limit nutný pro přijetí ke studiu byl 34 bodů. Rozhodnutím děkana Právnické fakulty Západočeské univerzity nebyl stěžovatel přijat ke studiu z důvodu nesplnění podmínky stanovené pro přijetí k vysokoškolskému studiu. Žádost o přezkoumání tohoto rozhodnutí rektor Západočeské univerzity zamítl a rozhodnutí děkana potvrdil s tím, že z výsledků přijímací zkoušky bylo ověřeno, že přijímací řízení proběhlo v souladu se zveřejněnými podmínkami. Stěžovatel v ústavní stížnosti připustil, že nesplnil požadovanou podmínku k přijetí ke studiu, poukázal však na to, že jiní uchazeči, kteří ji rovněž nesplnili, ke studiu přijati byli. Svoje tvrzení stěžovatel doložil pěti náhodně vybranými otisky obrazovky s informacemi uvolněnými Právnickou fakultou Západočeské univerzity a poukázal zejména na jednoho z přijatých uchazečů, který dosáhl v přijímací zkoušce pouhých 10 bodů. Stěžovatel považoval postup vysoké školy za protiústavní a domáhal se zrušení napadených rozhodnutí. Dříve, než Ústavní soud přistoupí k věcnému přezkumu stěžovaných rozhodnutí, vždy zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje všechny náležitosti požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V projednávaném případě Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost ač formálně bez vad, podaná včas oprávněným a řádně zastoupeným stěžovatelem, projednatelná není. Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 3); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4). Ústavní soud konstantně a zcela v souladu s citovanými ustanoveními zákona o Ústavním soudu vychází ze zásady subsidiarity ústavní stížnosti, která je považována za krajní prostředek ochrany práva nastupující v okamžiku, kdy již došlo k využití všech dostupných standardních nástrojů, které má účastník řízení k ochraně svých práv ze zákona k dispozici. Podle čl. 36 odst. 2 Listiny ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné správy, může se obrátit na soud, aby přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí, nestanoví-li zákon jinak. K charakteru rozhodování o (ne)přijetí ke studiu na vysoké škole Ústavní soud již dříve judikoval, že jde o rozhodování o veřejných subjektivních právech a že rektor vysoké školy a děkan fakulty rozhodují v postavení orgánu veřejné správy, jak ho chápe čl. 36 odst. 2 Listiny (srov. usnesení sp. zn. I.ÚS 620/2000, publ. in Sb. n. u. sv. 20, str. 377, nález sp. zn. I.ÚS 282/01, Sb. n. u., sv. 25, str. 321). Přestože jde o judikaturu vydanou ještě ve vztahu k původní úpravě správního soudnictví v části páté občanského soudního řádu v jeho znění účinném do 31. 12. 2002, lze na ni navázat. I nadále totiž platí, že zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, nevylučuje soudní přezkum rozhodnutí rektora vydaného podle § 50 odst. 7, neboť jde o rozhodnutí orgánu veřejné správy, který rozhodl v posledním stupni. Ve smyslu legislativní zkratky zavedené v § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002, soudní řád správní, může být takové rozhodnutí přezkoumáno soudy ve správním soudnictví (srov. např. rozsudek ze dne 21. 12. 2006, čj. 2 As 37/2006, publ. pod č. 1112/2007 Sb. NSS). Z uvedeného je patrno, že stěžovatel se mohl domáhat ochrany svých práv cestou správní žaloby podle soudního řádu správního, a pokud tak neučinil, nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práv poskytuje. Tím nebyl splněn jeden ze základních procesních předpokladů dovolujících meritorní projednání ústavní stížnosti, a Ústavní soud tak nemohl a nesměl jakkoliv hodnotit věcné výhrady stěžovatele vůči postupu představitelů Západočeské univerzity v Plzni, neboť mu nezbylo, než ústavní stížnost jako nepřípustnou odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu; tímto zákonem je Ústavní soud dle čl. 88 Ústavy vázán.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné. V Brně dne 3. prosince 2009 Miloslav Výborný, v. r. soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.