IV.ÚS 2741/12
V PLATNOSTI- OS Ostrava 161 EC 464/2010
- ÚS IV.ÚS 2741/12
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože byla zjevně neopodstatněná. Stěžovatelka se proti rozhodnutí okresního soudu, které nepřiznalo plnou výši nákladů řízení, domáhala náhrady na základě porušení právní jistoty. Soud se v případě rozhodl, že okresní soud správně hodnotil žalobu jako formulářovou a závěry odůvodnil. Ústavní soud neprokázal porušení ústavně zaručených práv, proto rozhodnutí nezrušil.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně zpravodajky Michaely Židlické ve věci stěžovatelky GRATO, spol. s r. o., Palackého 796/57a, Mariánské Lázně, právně zastoupené advokátkou Mgr. Ivanou Sládkovou, Janáčkovo nábřeží 39/51, Praha 5, proti výroku II. rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 13. 4. 2012 sp. zn. 161 EC 464/2010, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
I. Ústavnímu soudu byl dne 18. 7. 2012 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedené části výroku rozsudku okresního soudu. Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu. II. Okresní soud v Ostravě v ústavní stížností napadeném rozsudku rozhodl tak, že žalovaný je povinen zaplatit stěžovatelce náhradu nákladů řízení ve výši 2.229,60,- Kč. Stěžovatelka se se závěry nalézacího soudu ve věci nákladů řízení neztotožnila, neboť očekávala jejich přiznání v plné výši. Okresní soud nepatřičně přihlédl k tomu, že na jedné straně stojí právnická osoba, neboli ekonomicky silnější subjekt, a na druhé straně stojí osoba fyzická. Ústavní stížností napadené rozhodnutí je v rozporu s principem právní jistoty, neboť byly překročeny meze předvídatelného rozhodování. III. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Čtvrtý senát Ústavního soudu se již v minulosti po skutkové i právní stránce obdobnou argumentací stěžovatelky zabýval, a to v usnesení sp. zn. IV. ÚS 1101/12 ze dne 25. 4. 2012 (dostupné na http://nalus.usoud.cz), přičemž shledal, že závěr okresního soudu vedoucí k nepřiznání uplatněných nákladů řízení, jakož i postup, jímž okresní soud k tomuto závěru dospěl, je z hlediska ústavněprávního plně akceptovatelný. Nalézací soud při otázce hodnocení nákladů řízení dospěl k závěru, že v předmětném případě se jedná toliko o tzv. formulářovou žalobu a z toho důvodu nepřiznal stěžovatelce náklady řízení v plné výši. Dle náhledu Ústavního soudu se okresní soud náklady řízení zabýval, své závěry řádně odůvodnil a z ústavněprávního hlediska mu tak není čeho vytknout. Jelikož Ústavní soud nezjistil nic, co by svědčilo o existenci neoprávněného zásahu do stěžovatelčiných ústavně zaručených práv, nezbylo mu než její ústavní stížnost odmítnout jako zjevně neopodstatněnou dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 23. července 2012 Vlasta Formánková, v. r. předsedkyně senátu Ústavního soudu