IV.ÚS 2783/16
V PLATNOSTI- OS Pelhřimov 5 C 4/2011
- NS 22 Cdo 933/2016
- ÚS IV.ÚS 2783/16
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože obecné soudy správně odůvodnily rozhodnutí o nepřiznání věcného břemene služebnosti. Soudy zvážily historii případu, včetně převodu nemovitostí do vlastnictví státu a následné restituce bez obnovení břemene. Bylo zjištěno, že podmínky vydržení, včetně atributu dobré víry, nebyly splněny. Ústavní soud se rozhodl, že nebylo porušeno právo na spravedlivý proces ani vlastnické právo.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti 1) Vladimíra Hostomského, 2) Aleše Hostomského, zastoupených JUDr. Boženou Zmátlovou, advokátkou se sídlem v Jihlavě, Dvořákova 5, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2016, č. j. 22 Cdo 933/2016-538, rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře ze dne 23. 10. 2015, č. j. 15 Co 306/2015-508, a rozsudku Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 23. 2. 2015, č. j. 5 C 4/2011-457, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Okresní soud v Pelhřimově rozsudkem ze dne 23. 2. 2015, č. j. 5 C 4/2011-457, zamítl žalobu, kterou se stěžovatelé domáhali určení práva věcného břemene - služebnosti práva chůze a jízdy průjezdem sousedního domu, umístění přípojek, práva přístupu k nim a společného užívání přístavku na popelnice. V rozhodnutí soud konstatoval, že nebyly splněny zákonné podmínky vydržení, konkrétně atribut dobré víry, že stěžovatelům právo odpovídající věcnému břemeni náleží. Krajský soud v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře rozsudkem ze dne 23. 10. 2015, č. j. 15 Co 306/2015-508, potvrdil rozsudek okresního soudu. Nejvyšší soud usnesením ze dne 25. 5. 2016, č. j. 22 Cdo 933/2016-538, odmítl dovolání stěžovatelů proti rozsudku krajského soudu. Proti rozhodnutím se stěžovatelé brání ústavní stížností podanou dne 19. 8. 2016 a navrhují, aby je Ústavní soud zrušil. Namítají zásah do vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 a do práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod spočívající v tom, že jim bylo odepřeno právo odpovídající věcnému břemeni. Ústavní stížnost byla podána včas, osobami oprávněnými a stěžovatelé jsou v souladu s § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zastoupeni advokátem; rovněž není nepřípustná podle § 75 odst. 1 téhož zákona. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a nepředstavuje další stupeň přezkumu věcné správnosti či konkrétního odůvodnění rozhodnutí obecných soudů - jeho úkolem je výhradně přezkoumávat, zda ze strany obecných soudů nedošlo k vykročení z ústavního rámce jejich rozhodovací činnosti. Žádné pochybení tohoto druhu neshledal. Obecné soudy svá rozhodnutí odůvodnily ústavně konformním způsobem, zejména se důkladně vypořádaly s atributem dobré víry jako jednou ze základních podmínek vydržení práva. Pozornost věnovaly i historii případu: oba domy patřily původně jedné rodině, přičemž v roce 1921 došlo ke zřízení služebnosti, vázané nicméně nikoli na vlastnictví domu, nýbrž toliko ve prospěch konkrétních osob (příbuzných). Služebnost zanikla v důsledku převodu obou domů do vlastnictví státu v roce 1960; následně byly domy v roce 1991 vydány původním vlastníkům v rámci restitucí, aniž by ovšem došlo k obnovení věcného břemene - to výslovně vylučovalo i ustanovení § 11 poslední věty zákona č. 403/1990 Sb., o zmírnění následků některých majetkových křivd, v tehdy účinném znění. V roce 1997 pak byl prodán jeden z domů třetí osobě, aniž by však došlo ke smluvnímu (znovu) zřízení věcného břemene. V nyní projednávané věci pak obecné soudy dospěly k závěru, že práva odpovídající věcnému břemeni nelze stěžovatelům přiznat ani z titulu vydržení. Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 1. listopadu 2016 Jaromír Jirsa v. r. předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.