IV.ÚS 283/06

Rubrum

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. B., proti rozhodnutím Okresního soudu v Blansku, sp. zn. 2 E 600/2004 a Krajského soudu v Brně, sp. zn. 37 Co 498/2004, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu 17. května 2006, právně nezastoupený stěžovatel navrhl zrušení výše citovaných rozhodnutí obecných soudů z důvodů v ní podrobně vylíčených, jimiž byl stěžovateli pravomocně nařízen výkon rozhodnutí srážkou ze mzdy jako povinnost na zaplacení nákladů trestního řízení ve výši 5.800,- Kč. Stěžovatel v ústavní stížnosti vyslovil přesvědčení, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces, právo na projednání věci v jeho přítomnosti, stejně tak bylo porušeno právo na obhajobu, potažmo ve věci samé byl opakovaně porušován zákon. V důsledku pochybení obecných soudů, které, dle tvrzení stěžovatele, nespravedlivě provádí výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy. Rozhodnutí obecných soudů jsou v rozporu s čl. 1, čl. 3 odst.1, odst. 3, čl. 4 odst. 1 až 4, čl. 36 odst. 1, odst. 2, čl. 37, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 odst. 1, čl. 14, čl. 13, čl. 17 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 1 odst. 1, odst. 2 Protokolu č.

12. Stěžovatel uvedl, že rozhodnutí odvolacího soudu bylo stěžovateli doručeno 19. září 2005 a vyjádřil přesvědčení, že na jeho věc je aplikovatelné ustanovení § 75 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, v platném znění (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stěžovatel ve svém podání ze dne 30. května 2006 vznesl námitku podjatosti ve smyslu ustanovení § 37 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, vůči Pavlu Rychetskému, jež měl vystupovat v době jeho advokátní činnosti v obdobné věci týkající se nelegálního dovozu motorové nafty a lehkých topných olejů a být v kontaktu s advokátní kanceláří JUDr. N. v Šumperku. K námitce podjatosti se vyjádřil soudce Pavel Rychetský a prohlásil že se necítí být podjatý ve věci stěžovatele a jeho tvrzení nejsou důvodná. Třetí senát Ústavního soudu rozhodující podle rozvrhu práce Ústavního soudu o vznesených námitkách podjatosti Pavla Rychetského neshledal žádné podmínky pro použití ust. § 36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Usnesením Ústavního soudu ze dne 8. června 2006 bylo rozhodnuto, že soudce Pavel Rychetský není z projednávání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. IV. ÚS 283/06. Ústavní soud po přezkoumání procesního postupu soudů a současně i postupu stěžovatele dospěl k závěru, že ústavní stížnost je v dané věci opožděná. Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů ode dne doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně ústavně zaručeného práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); takovýmto rozhodnutím v posuzované věci je rozsudek odvolacího soudu, a proto lhůta k podání ústavní stížnosti počala běžet dnem následujícím po 19. září 2005 (§ 72 odst. 3 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Byla-li však podána dne 17. května 2006 (svěřením zásilky k poštovní přepravě), je zřejmé, že zákonem stanovená lhůta nebyla zachována a že takto podaná ústavní stížnost je opožděná. Tato lhůta je přitom lhůtou propadnou, zákon o Ústavním soudu neumožňuje Ústavnímu soudu, aby lhůtu prodloužil, či prominul, neboť takovým postupem by vybočil z mezí svých pravomocí a sám by se dopustil protiústavnosti. Pokud pak stěžovatel dovozuje, že na jeho případ lze vztáhnout ustanovení § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, připomíná Ústavní soud v souladu se svojí konstantní judikaturou, že uvedené ustanovení zákona v žádném případě nepředstavuje prostředek k prominutí lhůty pro podání ústavní stížnosti, nýbrž toliko výjimku vztahující se k ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. Ze shora uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítnout soudcem zpravodajem jako návrh nepřípustný, aniž by se Ústavní soud mohl zabývat meritem věci a vyjadřovat se k odůvodněnosti ústavní stížnosti; dále dospěl k závěru, že by bylo nezbytné vyzývat stěžovatele k odstranění jejich formálních vad (např. nedostatek zastoupení stěžovatele advokátem), neboť odstranění vad by nemohlo nic na opožděném podání návrhu změnit.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). V Brně dne 11. července 2006 Pavel Rychetský v. r. soudce zpravodaj Za správnost vyhotovení: