IV.ÚS 2836/17
V PLATNOSTI- OS Pelhřimov 1 C 67/2017-62
- ÚS IV.ÚS 2836/17
Ústavní soud odmítl návrh na zrušení rozsudku, protože podání bylo předčasné. Soud se opřel o § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, podle něhož je ústavní stížnost prostředkem subsidiárním. Navrhovatelka dosud nevyčerpala všechny procesní prostředky, které by mohly zajistit ochranu jejích práv. Soud závěr zformuloval jako usnesení bez ústního jednání, které není odvolatelné.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o návrhu Kateřiny Franzlové, zastoupené Mgr. Davidem Strupkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Jungmannova 31, proti rozsudku Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 23. června 2017, č. j. 1 C 67/2017-62, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Navrhovatelka navrhuje zrušení napadeného rozsudku, přestože sama považuje své podání k Ústavnímu soudu za předčasné, neboť současně podala i odvolání. S ohledem na judikaturu má však pochybnosti, zda její podání nebude s ohledem na § 202 odst. 2 o. s. ř. odmítnuto, přestože v její věci byl zamítnut návrh na určení a nikoliv na plnění. Současně navrhla, aby Ústavní soud před odmítnutím pro předčasnost vyčkal rozhodnutí odvolacího soudu. Ústavní soud v minulosti ve své judikatuře (např. v nálezu III. ÚS 62/95) opakovaně vyslovil, že ústavní soudnictví je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, které vyplývají z příslušných právních norem upravujících to které řízení. Podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), to tedy znamená, že ústavní stížnost představuje zvláštní procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, který je vůči ostatním prostředkům, jež jednotlivci slouží k ochraně jeho práv a svobod, ve vztahu subsidiarity. Ochrana ústavnosti není a ani z povahy věci nemůže být úkolem pouze Ústavního soudu, nýbrž je úkolem všech orgánů veřejné moci, v tom rámci zejména obecné justice (viz např. nález sp. zn. III. ÚS 117/2000). Řízení před Ústavním soudem tak nastupuje v případě selhání všech ostatních prostředků a až po jejich vyčerpání, nejsou-li dány (zvláštní) důvody přijetí ústavní stížnosti (§ 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu). Učinila-li navrhovatelka podání z důvodu procesní opatrnosti a obává-li se odmítnutí návrhu pro předčasnost, odkazuje Ústavní soud na svoji relevantní judikaturu k jejím možnostem pro případ odmítnutí odvolání (viz sp. zn. IV. ÚS 254/04 odst.
14. či nejnověji sp. zn. IV. ÚS 3092/16, bod 15.). Za dané situace navrhovatelka dosud nevyčerpala všechny přípustné prostředky k ochraně svých práv, a proto je návrh předčasný. Podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako nepřípustný.
Poučení
Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 20. září 2017 Jaromír Jirsa v. r. soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (2)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.