IV.ÚS 2840/25

Rubrum

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně a Josefa Baxy (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti Daňová a účetní s. r. o., sídlem Třebohostická 1244/12, Praha 10, zastoupené Mgr. Lenkou Špinarovou, advokátkou, sídlem Paťanka 2687/1c, Praha 6, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. června 2025 č. j. 23 Cdo 1257/2025-207, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. září 2024 č. j. 72 Co 231/2024-189 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 13. listopadu 2023 č. j. 26 C 50/2022-127, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti International Board, s. r. o., sídlem Myslíkova 171/31, Praha 1, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Výrok

I. Ústavní stížnost se odmítá.

II. Stěžovatelce se nepřiznává náhrada nákladů řízení před Ústavním soudem.

Odůvodnění

I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí

1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jejích základních práv podle čl. 1 Ústavy a čl. 36 Listiny základních práv a svobod.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že stěžovatelka se u Obvodního soudu pro Prahu 1 domáhala po vedlejší účastnici zaplacení 68 000 Kč s příslušenstvím jako smluvní odměny za poskytnutí účetní a daňové poradenské činnosti spočívající ve zpracování účetních závěrek a daňových přiznání pro vedlejší účastnici. Obvodní soud žalobu zamítl. Dospěl k závěru, že stěžovatelka neprokázala, že pro vedlejší účastnici zpracovala daňová přiznání, za něž požadovala zaplatit žalovanou částku jako odměnu. Z provedeného dokazování naopak vyplynulo, že tato přiznání zpracovala a příslušnému finančnímu úřadu podala třetí osoba.

3. Městský soud v Praze přezkoumal rozsudek obvodního soudu a řízení, které jeho vydání předcházelo, doplnil dokazování a rozsudek obvodního soudu potvrdil. Městský soud dospěl k závěru, že obvodní soud dokazováním učinil dostatečná skutková zjištění. K odvolacím námitkám stěžovatelky uvedl, že jí uváděná rozhodnutí vychází ze skutkově odlišné situace, v nichž žalované strany nedodržely výpovědní podmínky písemně uzavřených smluv a zmařily možnost žalující straně splnit smluvní závazky. V posuzovaném případě však bylo prokázáno, že smluvní vztah mezi stěžovatelkou a vedlejší účastnicí byl ukončen na počátku roku 2019, jednotliví expati, o jejichž daňová přiznání mělo jít, se až poté rozhodli využít služeb třetí osoby.

4. Nejvyšší soud dovolání stěžovatele odmítl pro nepřípustnost. Stěžovatelka v dovolání uvádí, že v důsledku neprovedení všech navržených důkazů nebyl skutkový stav řádně zjištěn. Touto námitkou však vytýká vady řízení, k nimž může Nejvyšší soud přihlédnout jen je-li dovolání přípustné. Pro úplnost uvedl, že městský soud dostatečně zdůvodnil, proč nebyly navržené důkazy provedeny. Přípustnost dovolání nemůže založit ani tvrzený zásah do základního práva stěžovatelky, neboť z obsahu spisu nevyplývá, že by k takovému zásahu došlo.

5. Také námitka, že městský soud nezohlednil judikaturu jiných soudů týkající se zmaření díla ze strany objednatele, směřuje ve svém důsledku proti skutkovým zjištěním, na nichž napadená rozhodnutí spočívají. Městský soud totiž svůj rozsudek nezaložil na skutkových zjištěních, podle kterých vedlejší účastnice zmařila provedení díla, ale vycházel z toho, že smluvní vztah mezi stěžovatelkou a vedlejší účastnicí byl ukončen již na počátku roku 2019 a jednotliví expati se až na konci března rozhodli využít pro zpracování a podání svých daňových přiznání jinou společnost.

II. Argumentace stěžovatelky

6. Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí, že obecné soudy neprovedly některé z navržených důkazů s odůvodněním, že jsou nadbytečné, případně že byly navrženy po koncentraci řízení. Důkazy však byly navrženy včas a mělo jimi být prokázáno, že služby byly provedeny stěžovatelkou. I v případě, že by soudy dospěly k závěru, že tomu tak nebylo, provedení navržených důkazů by vedlo k závěru, že jí bylo neoprávněně zmařeno provedení díla. Stěžovatelka dále považuje za nezbytné, aby soud každé rozhodnutí o neprovedení navrženého důkazu náležitě odůvodnil. Soudy se nevypořádaly ani s argumentací stěžovatelky, že důkazy navrženy po koncentraci řízení nebyly. Stěžovatelka žádá také náhradu nákladů řízení před Ústavním soudem.

III. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

7. Ústavní soud připomíná, že jako soudní orgán ochrany ústavnosti je oprávněn do rozhodovací činnosti soudů zasahovat jen tehdy, postihují-li chybná interpretace nebo aplikace podústavního práva nepřípustně některé z ústavně zaručených základních práv či svobod nebo je v rozporu s požadavky řádného procesu. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich použití při řešení konkrétních případů a věcné posouzení předmětu sporu, příslušejí obecným soudům. Zřetelně tak zdůrazňuje zásadu minimalizace zásahů do činnosti jiných orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy soudů (čl. 83 a 91 odst. 1 Ústavy). Proto mu nepřísluší zasahovat do jejich ústavně vymezené pravomoci, pokud jejich rozhodnutím, příp. v průběhu procesu mu předcházejícího, nedošlo k porušení ústavně zaručených práv.

8. Těžiště ústavní stížnosti představuje polemika stěžovatelky se skutkovými závěry soudů a na ně navazujícími právními závěry. Stěžovatelka předně namítá, že obecné soudy neprovedly jí navržené důkazy. Ústavní soud poukazuje na svou judikaturu, ve které konstatoval, že není procesní povinností soudu vyhovět každému důkaznímu návrhu; naopak je zcela regulérní navržený důkaz neprovést, jestliže skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení, není-li navržený důkaz způsobilý ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, anebo je odůvodněně nadbytečný, neboť skutečnost, k níž má být proveden, byla již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností ověřena nebo vyvrácena jinak [srov. nález ze dne 24. 2. 2004 sp. zn. I. ÚS 733/01 (N 26/32 SbNU 239) či nález ze dne 29. 6. 2004 sp. zn. III. ÚS 569/03 (N 87/33 SbNU 339)]. Právě nadbytečností odůvodnil obvodní soud neprovedení důkazů navržených stěžovatelkou (výslech expatů), neboť těmito důkazy by již nebyly zjištěny žádné skutečnosti významné pro řízení. Z odůvodnění rozhodnutí zřetelně vyplývá, že v řízení bylo prokázáno, že všech 17 daňových přiznání, která byla předmětem sporu a za jejichž zpracování byla požadována odměna, zpracovala na základě udělených plných mocí třetí osoba. Tato osoba následně zpracovaná daňová přiznání rovněž podala příslušnému finančnímu úřadu. Z odůvodnění rozhodnutí je tak seznatelné, proč soud neprovedl další dokazování.

9. Stěžovatelka také namítá nesprávný postup soudů spočívající v nepřihlédnutí k jí navrženým důkazům. K tomu, proč obvodní soud pochybil, však neuvádí žádné bližší argumenty, přičemž ani z napadených rozhodnutí žádné pochybení soudů nevyplývá. Z napadených rozhodnutí je naopak patrné, že uvedené důkazy byly navrženy až v podáních ze dne 14. 4. 2023. Z jejich odůvodnění je současně zřejmé, že první jednání ve věci proběhlo již dne 19. 9. 2022. Koncentrace řízení tak nastala již skončením tohoto jednání, případně uplynutím lhůty poskytnuté soudem k doplnění tvrzení a důkazních návrhů.

10. Stěžovatelka dále uvádí, že jí specifikovaná e-mailová komunikace byla k důkazu navržena již podáním ze dne 17. 10. 2022. Z odůvodnění rozhodnutí obvodního soudu je ale zřejmé, že tato e-mailová komunikace byla jako důkaz provedena.

11. Soudy svá rozhodnutí v posuzovaném případě odůvodnily dostatečně, srozumitelně a logicky uvedly, jaké skutečnosti mají za zjištěné, jakými úvahami se při rozhodování řídily a které předpisy aplikovaly. Ústavní soud tedy neshledává skutkové a právní závěry obecných soudů neústavními.

12. Ani v postupu Nejvyššího soudu nespatřuje Ústavní soud žádné ústavně relevantní pochybení. Právní závěry Nejvyššího soudu o nepřípustnosti dovolání nijak nevybočují z ústavněprávního rámce výkladu podústavních předpisů. Nejvyšší soud své rozhodnutí náležitě odůvodnil a vyjádřil se ke všem námitkám stěžovatelky. Nejvyšší soud stěžovatelce vysvětlil, že její námitka neprovedení navržených důkazů směřuje proti vadě řízení, kterou lze v dovolacím řízení přezkoumat pouze tehdy, je-li dovolání přípustné. Nadto Nejvyšší soud uvedl, že se obecné soudy v této otázce nijak neodchýlily od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu a vysvětlily, proč navržené důkazy nebyly provedeny.

13. V posuzovaném případě nejde o výjimečnou situaci, v níž je skutková otázka s ohledem na její průmět do základních lidských práv a svobod způsobilá založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. [srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 12. 2014 sp. zn. I. ÚS 3093/13 (N 231/75 SbNU 581), usnesení ze dne 26. 5. 2015, sp. zn. IV. ÚS 985/15]. Stejně tak se Nejvyšší soud zabýval námitkou stěžovatelky, že městský soud nezohlednil judikaturu týkající se zmaření provedení díla. I zde totiž stěžovatelka staví své závěry na odlišném skutkovém základu a přípustnost dovolání tím založit nelze.

14. Ústavní soud ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatelky, dospěl proto k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jej mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl. S ohledem na odmítnutí ústavní stížnosti nelze stěžovatelce přiznat náhradu nákladů řízení podle § 62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 15. června 2026 Lucie Dolanská Bányaiová v. r. předsedkyně senátu