IV.ÚS 2898/07
V PLATNOSTI- KS Plzeň 8 To 222/2007
- ÚS IV.ÚS 2898/07
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost jako opožděně podanou, protože byla předložena po uplynutí 60denní lhůty od doručení rozhodnutí. Soud uvedl, že ústavní stížnost musí být podána přímo Ústavnímu soudu, nikoli prostřednictvím obecného soudu. I přes chybný postup právního zástupce nebylo možné lhůtu prodloužit, protože je stanovena kogentně. Rozhodnutí bylo založeno na § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl dne 24. ledna 2008 o ústavní stížnosti L. B., zastoupeného JUDr. Zdeňkem Svobodou, advokátem, AK Staré nám. 67, 356 01 Sokolov, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 5. 2007, sp. zn. 8 To 222/2007, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ve své ústavní stížnosti stěžovatel žádá, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví uvedené usnesení a aby Krajskému soudu v Plzni přikázal ve věci znovu jednat a rozhodnout, protože napadeným usnesením bylo porušeno stěžovatelovo právo na řádný a spravedlivý proces podle článku 36 Listiny základních práv a svobod. Ústavní soud nejprve zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti, je podána včas a zda je přípustná k meritornímu projednání; v dané věci dospěl k závěru, že tomu tak není. Podle ustanovení § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně stěžovatelova práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Ústavní soud uvedenou lhůtu považuje za procesní, a proto postačí, je-li v její poslední den ústavní stížnost podána k přepravě (srov. nález Pl. ÚS 37/93, Sb.n.u., sv. 1, str. 63). Tato procesní lhůta je stanovena kogentně, pročež ji Ústavní soud nemůže prodloužit ani její zmeškání prominout; zákonem o Ústavním soudu je totiž Ústavní soud vázán dle čl. 88 odst. 2 Ústavy. Návrh na zahájení řízení se podává písemně Ústavnímu soudu (srov. ustanovení § 34 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Stěžovatel se tedy má se svou ústavní stížností obrátit na Ústavní soud přímo a nikoli prostřednictvím obecného soudu, a proto zaslání ústavní stížnosti obecnému soudu nemá za následek zahájení řízení před Ústavním soudem; lhůta pro podání ústavní stížnosti je v takovém případě zachována pouze tehdy, pokud je dodržena v okamžiku postoupení ústavní stížnosti Ústavnímu soudu tímto soudem. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a řízení před ním je řízením zcela samostatným; nejde o pokračování procesu realizovaného uzavřeně v soustavě soudů obecných (srov. usnesení IV. ÚS 867/07 dostupné na http://nalus.usoud.cz), kde se - s určitými výjimkami - uplatňuje pravidlo, že se opravný prostředek podává u soudu, který rozhodoval v prvním stupni (srov. např. ustanovení § 248 odst. 1 či § 265e odst. 1 trestního řádu); z již uvedených důvodů však ústavní stížnost opravným prostředkem není. Z vyžádaného spisu Okresního soudu v Sokolově, sp. zn. 31 Nt 1082/2006, zjistil Ústavní soud, že ústavní stížností napadené usnesení bylo stěžovateli doručeno dne 20. 6. 2007 (srov. č. l. 27) a jeho obhájci dne 19. 6. 2007 (srov. č. l. 40). Předmětná ústavní stížnost byla k Ústavnímu soudu podána prostřednictvím Okresního soudu v Sokolově, který ji obdržel dne 15. 8. 2007 a dne 9. 11. 2007 ji postoupil Ústavnímu soudu. S ohledem na výše vyložené nelze než konstatovat, že ústavní stížnost byla podána opožděně, neboť v okamžiku jejího postoupení Ústavnímu soudu již lhůta pro její podání uplynula. Ústavní soud nepřehlédl absenci řádné plné moci, nicméně nápravu, jakož i odstranění celé řady vad dalších nežádal, neboť by postupoval zcela formalisticky, poněvadž i odstranění všech těchto nedostatků by nic nezměnilo na tom, že ústavní stížnost byla podána opožděně a nemůže tak být meritorně projednána. Ačkoli tedy stěžovatel řádnou plnou moc k zastupování v řízení před Ústavním soudem nepředložil, neboť jeho obhájce v řízení před obecnými soudy mylně se domnívá, že podání ústavní stížnosti je součástí obhajoby v trestním řízení (srov. usnesení IV. ÚS 291/04, Sb.n.u. sv. 35, str. 589), povšiml si Ústavní soud, že nikoli perfektní plnou moc vztahující se k řízení před Ústavním soudem stěžovatel svému obhájci přece jen udělil, a to osobně dne 14. 8. 2007 (srov. č. l. 46). Jakkoli je patrné, že opožděné podání ústavní stížnosti jde na vrub nikoliv stěžovatele samotného, ale vyplývá z chybného postupu jeho právního zástupce, nezbylo Ústavnímu soudu, než ústavní stížnost odmítnout jako opožděně podanou podle ustanovení § 43 odst. 1 písm.b) zákona o Ústavním soudu, neboť pomýlení stěžovatelova zástupce (jenž by ostatně jako advokát měl být znalcem práva) nemůže Ústavní soud reparovat tím, že by závazná ustanovení citovaného zákona odmítl v rozporu s článkem 2 odst. 3, článkem 88 odst. 2 Ústavy a článkem 2 odst. 2 Listiny respektovat.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 24. ledna 2008 Miloslav Výborný, v. r. soudce zpravodaj