IV.ÚS 2917/25
V PLATNOSTIDalší rozhodnutí pod touto sp. zn.: Usnesení 5. 11. 2025
- MS Praha 19 Co 211/2025-43
- ÚS IV.ÚS 2917/25
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože stěžovatel podal dovolání k Nejvyššímu soudu, což způsobilo nepřípustnost stížnosti podle zásady subsidiarity. Soud se výslovně opřel o § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, podle něhož není ústavní stížnost přípustná, pokud je věc již předložena jinému soudnímu orgánu. Návrh na zrušení části občanského soudního řádu byl odmítnut se stejným zdůvodněním. Soud uvedl, že stěžovatel může po rozhodnutí Nejvyššího soudu podat novou ústavní stížnost včetně zachování lhůty.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Zdeňkem Kühnem o ústavní stížnosti stěžovatele Zhana Chenleie, zastoupeného JUDr. Václavem Svobodou, Korunní 810/104, Praha 10 - Vinohrady, proti usnesením Městského soudu v Praze ze dne 16. července 2025, čj. 19 Co 211/2025-43, a Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 13. května 2025, čj. 13 C 16/2025-18, spojené s návrhem na zrušení § 173 odst. 1 část za středníkem druhé věty zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád*), ve znění pozdějších předpisů, takto:
Výrok
____________________________________________ *) ve znění opravného usnesení ze dne 5. 11. 2025 Ústavní stížnost a s ní spojený návrh se odmítají.
Odůvodnění
1. Obvodní soud pro Prahu 1 uložil stěžovateli, aby zaplatil částku 3,5 mil. Kč s příslušenstvím (platebním rozkazem ze dne 18. 3. 2025, čj. 13 C 16/2025-12). Protože se stěžovatel nepřihlásil do datové schránky, kam mu obvodní soud zaslal jeho rozhodnutí, nastala tzv. fikce doručení (31. 3. 2025). Stěžovatel se s platebním rozkazem seznámil až o měsíc později (5. 5. 2025), protože byl v domovském státě nemocný a protože jeho domovský stát omezuje volný přístup k internetu. Jakmile se stěžovatel seznámil s platebním rozkazem, podal jak odpor, tak žádost o prominutí lhůty (§ 58 odst. 1 občanského soudního řádu). Obvodní soud ani Městský soud v Praze jeho žádosti ale nevyhověly.
2. Ústavní stížnost je nepřípustná (§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu).
3. Stěžovatel uvedl, že z procesní opatrnosti podal rovněž dovolání k Nejvyššímu soudu. Ústavní soud si tuto skutečnost telefonicky ověřil - stěžovatel skutečně podal dovolání. Ústavnímu soudu nezbývá nic jiného než nynější ústavní stížnost odmítnout pro nepřípustnost. Pokud o stejné věci rozhoduje jiný soudní orgán, Ústavní soud musí vyčkat, až bude věc pro něj uzavřena. Postup Ústavního soudu tak ctí zásadu subsidiarity ústavní stížnosti [blíže srov. stanovisko pléna ze dne 7. 2. 2023 sp. zn. Pl. ÚS-st. 58/23 (č. 57/2023 Sb.), body 23 až 25]. Stěžovatel se samozřejmě může po rozhodnutí Nejvyššího soudu znovu obrátit na Ústavní soud; zákonná lhůta dvou měsíců mu zůstane zachována.
4. Soudce zpravodaj proto ústavní stížnost jako nepřípustnou odmítl [§ 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu]. Návrh na zrušení části občanského soudního řádu také odmítl, neboť sdílí osud ústavní stížnosti.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 14. října 2025 Zdeněk Kühn v. r. soudce zpravodaj