Ústavní soud · Usnesení

IV.ÚS 2941/07

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2008-01-03 · odmítnuto pro nepřípustnost · ECLI:CZ:US:2008:4.US.2941.07.1

  1. MS Brno 3 T 217/2006
  2. ÚS IV.ÚS 2941/07
Strojový souhrn generováno LLM

Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože stěžovatel současně podal dovolání k Nejvyššímu soudu. Soud se opřel o § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, podle něhož je nutné vyčerpat všechny procesní prostředky. Podání ústavní stížnosti před vyřízením dovolání je předčasné a porušuje princip subsidiarity. Rozhodnutí bylo založeno na nepřípustnosti návrhu podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

Rubrum

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Michaelou Židlickou ve věci navrhovatele JUDr. L. N., právně zastoupeného advokátem JUDr. Pavlem Hálou, Martina Kříže 8, Brno, proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 18. 12. 2006, sp. zn. 3 T 217/2006, a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 7. 2007, 8 To 62/2007, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I. Ústavnímu soudu byl dne 15. 11. 2007 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu ustanovení § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů. Předtím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, zkoumá Ústavní soud, zda návrh obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky jeho projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a to včetně podmínky ust. § 75 odst. 1 zákona, která vyžaduje před podáním ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu) - s výjimkou návrhu na obnovu řízení a mimořádného opravného prostředku, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 75 odst. 1, věta za středníkem, § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). II. Z šetření provedeného Ústavním soudem vyplynulo, že stěžovatel si ve stejné věci podal prostřednictvím Městského soudu v Brně dne 15. 11. 2007 současně s předmětnou ústavní stížností též dovolání k Nejvyššímu soudu ČR, které je prakticky totožného obsahu jako předmětná ústavní stížnost. Z ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu mimo jiné vyplývá, že Ústavní soud nerozlišuje mezi řádnými a mimořádnými opravnými prostředky, a že tedy navrhovatelé jsou povinni vyčerpat oba druhy prostředků, s výjimkou obnovy řízení, která je citovaným ustanovením výslovně vyloučena, a mimořádného opravného prostředku schopného odmítnutí z důvodů závisejících na uvážení rozhodujícího orgánu ve smyslu § 75 odst. 1 věta za středníkem cit. zákona. Podal-li stěžovatel ve své věci též dovolání, je zřejmé, že dle jeho náhledu nebylo řízení v soustavě obecných soudů definitivně ukončeno. Za takových okolností však nelze dohledat prostor pro aktuální řízení před Ústavním soudem, neboť institut ústavní stížnosti je založen na principu subsidiarity. Současné podávání dovolání a ústavní stížnosti nemá oporu v ustanoveních zákona o Ústavním soudu a navíc není řešením, které by vyhovovalo požadavku právní jistoty. Stěžovatel ani Ústavní soud nemohou předvídat, zda dovolání bude Nejvyšším soudem ČR vyhodnoceno jako přípustné či nikoliv; věcným projednáním ústavní stížnosti by mohlo dojít k vydání dvou rozdílných rozhodnutí v téže věci. Za dané situace je podání ústavní stížnosti předčasné. K výše uvedenému srovnej též např. usnesení III. ÚS 101/95, Sb.n.u., sv. 4, str. 351, příp. dosud nepublikované usnesení IV. ÚS 178/06. Ústavní soud nemá též důvod na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR dále vyčkávat, neboť by tím jednak zbytečně prodlužoval řízení o ústavní stížnosti, a jednak nepřímo pobízel ostatní stěžovatele k souběžnému podávání ústavní stížnosti a dovolání, což však - jak již uvedeno - vhodné není. Z výše vyložených důvodů proto Ústavní soud, aniž by se zabýval meritem věci a aniž by se vyjadřoval k důvodnosti ústavní stížnosti, musel, vzhledem k doktríně minimalizace jeho zásahů do rozhodovací činnosti obecných soudů, předložený návrh odmítnout podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustný.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné. V Brně dne 3. ledna 2008 Michaela Židlická soudce zpravodaj

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.