IV.ÚS 295/03
V PLATNOSTI- OS Kladno 5 T 6/2001
- KS Praha 10 To 321/2002
- NS 3 Tdo 180/2003
- ÚS IV.ÚS 295/03
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože podatel nebyl oprávněný. Stížnost byla podána osobou, která neměla plnou moc od příslušného účastníka řízení. Soud zjistil, že poslední rozhodnutí orgánu veřejné moci ještě nebylo doručeno dotčenému. Z toho vyplývá, že lhůta k podání stížnosti nezačala běžet.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudkyní JUDr. Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti JUDr. J. B., proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 11. 6. 2002, sp. zn. 5 T 6/2001, usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 10 To 321/2002, a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2003, sp. zn. 3 Tdo 180/2003, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se o d m í t á.
Odůvodnění
: Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 27. 5. 2003 se JUDr. J. B.domáhal, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů. Rozsudkem Okresního soudu v Kladně byl obžalovaný D. D. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle ust. § 224 odst. 1, 2 trestního zákona a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v délce 2 let. Krajský soud v Praze napadeným usnesením zamítl odvolání obžalovaného a Nejvyšší soud ČR napadeným usnesením odmítl jeho dovolání. Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem [§ 72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Podle ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů, přičemž tato lhůta počíná běžet dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1). Ústavní soud si proto nejprve stran doručení napadeného usnesení Nejvyššího soudu ČR vyžádal stanovisko Okresního soudu v Kladně, od něhož obdržel vyjádření, že toto usnesení dosud nebylo obžalovanému D. D. doručeno. Za dané situace vychází proto Ústavní soud z toho, že napadené rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva D. D. poskytuje, se doposud nedostalo do jeho faktické sféry a zůstává tak otázkou, zda se s jeho obsahem vůbec seznámil. Z toho vyplývá, že v daném případě nemohl prozatím započít běh shora uvedené šedesátidenní lhůty k podání ústavní stížnosti D. D., jehož se napadená rozhodnutí týkají a který je jediný oprávněn ústavní stížnost v této věci podat. Pokud za dané situace podal ústavní stížnost JUDr. J. B., musí ústavní soud takový návrh hodnotit tak, že jej podala osoba k tomu zjevně neoprávněná. K takovému závěru vede Ústavní soud i skutečnost, že k ústavní stížnosti nebyla připojena plná moc, jíž by D. D. zmocnil JUDr. J. B. k podání ústavní stížnosti proti v záhlaví uvedeným rozhodnutím obecných soudů. S ohledem na výše uvedené Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh v souladu s ust. § 43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnut, když jej podala osoba zjevně neoprávněná.
Poučení
Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 24. června 2003 JUDr. Eliška Wagnerová soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.