IV.ÚS 2953/19

Rubrum

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o ústavní stížnosti stěžovatelů 1. Ing. Martina Záruby-Pfeffermanna, 2. Ing. Jana Záruby-Pfeffermanna, 3. Ing. Josefa Záruby, 4. Mgr. Kateřiny Závadové, 5. Ing. Olgy Voskovcové-Vaksmanové, 6. RNDr. Milady Vavrdové a 7. Ing. Libora Záruby, všech zastoupených JUDr. Janem Pavlokem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 6, K Brusce 124/6, proti rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 28 Cdo 337/2019-556 ze dne 16. května 2019, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a a) České republiky - Státního pozemkového úřadu se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, b) Václava Bendla, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Obvodní soud pro Prahu 5 (dále jen "obvodní soud") uložil rozsudkem č. j. 10 C 51/2015-465 ze dne 28. 2. 2018 vedlejší účastnici a) povinnost uzavřít se stěžovateli dohodu o bezúplatném převodu pozemku parc. č. X1 - zahrada, o výměře 687 m2, zapsaného v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro hl. m. Prahu, Katastrální pracoviště Praha, na LV č. X2, pro obec P., katastrální území Smíchov. K odvolání vedlejšího účastníka a) Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") rozsudkem č. j. 11 Co 210/2018-513 ze dne 29. 8. 2018 rozsudek obvodního soudu potvrdil.

2. Nejvyšší soud vyhověl dovolání vedlejší účastnice a) a rozsudkem č. j. 28 Cdo 337/2019-556 ze dne 16. 5. 2019 zrušil rozsudek městského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

3. Proti zrušujícímu rozsudku Nejvyššího soudu se stěžovatelé brání ústavní stížností a navrhují jeho zrušení pro porušení jejich ústavně zaručených práv na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 a 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") ve spojení s čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky a práva na ochranu vlastnictví podle čl. 11 Listiny a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě, kterého se měl Nejvyšší soud dopustit zejm. tím, že v rozporu s předpoklady přípustnosti dovolání učinil s předchozími soudy provedených důkazů odlišná skutková zjištění; dříve provedené důkazy nadto hodnotil nesprávně a nepřihlédl ke všem z nich ani ke všem tvrzením stěžovatelů.

4. Ústavní soud se podanou stížností zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek její přípustnosti ve smyslu zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soud"), a dospěl k závěru, že je nepřípustná. Podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, pokud stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3).

5. V citovaných ustanoveních má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti orgánů veřejné moci. Ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva nastupujícím až tehdy, není-li náprava před ostatními orgány již možná. Ústavní soud trvale judikuje, že je oprávněn rozhodovat především o konečných a pravomocných meritorních rozhodnutích [srov. nález sp. zn. III. ÚS 62/95 ze dne 30. 11. 1995 (N 78/4 SbNU 243); dostupný na http://nalus.usoud.cz] a opakovaně jako nepřípustné odmítl ústavní stížnosti směřující proti pravomocnému rozhodnutí soudu, jímž nebyla věc skončena, nýbrž byla vrácena soudu či jinému státnímu orgánu k dalšímu řízení (srov. např. usnesení sp. zn. III. ÚS 1470/18 ze dne 23. 5. 2018).

6. Napadené usnesení Nejvyššího soudu není konečným rozhodnutím ve věci samé - věc se jím navrací do stádia řízení před městským soudem, ve kterém může stěžovatel uplatňovat všechna svá práva; nelze je považovat za rozhodnutí, jež by bylo způsobilé zasáhnout do základních práv a svobod stěžovatele, a proti kterému by ústavní stížnost mohla ve smyslu § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu směřovat. Jako nezpůsobilý předmět ústavněprávního přezkumu proto zakládá napadené usnesení nepřípustnost ústavní stížnosti podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.

7. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný (předčasný), a to postupem podle § 43 odst. 3 téhož zákona.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 16. září 2019 Jaromír Jirsa v. r. soudce zpravodaj