IV.ÚS 2959/17
V PLATNOSTI- MS Praha 20 Co 308/2017-170
- ÚS IV.ÚS 2959/17
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože byla zjevně neopodstatněná. Soud uznal, že předběžné opatření zohlednilo jak práva matky, tak nejlepší zájem dítěte. Odůvodnění odvolacího soudu bylo považováno za přesvědčivé, logické a vyčerpávající, což splňuje požadavky čl. 36 odst. 1 Listiny. Soud zdůraznil, že napadené rozhodnutí má zatímní povahu a výsledky mohou být v průběhu řízení upraveny.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Musila o ústavní stížnosti Z. Ř., zastoupené JUDr. Václavou Baudišovou, advokátkou se sídlem v Praze 7, Tusarova 1269/15, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 8. 2017, č. j. 20 Co 308/2017-170, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Obvodní soud pro Prahu 1 nařídil předběžné opatření usnesením ze dne 27. 6. 2017, č. j. 9 P 14/2017-153, jímž rozhodl, že stěžovatelka (matka) je oprávněná mít nezletilou dceru v péči během letních prázdnin od neděle 9. 7. 2017 od 10:00 do neděle 16. 7. 2017 do 18:00 hodin, a dále pak od pátku 18. 8. 2017 od 18:00 do neděle 27. 8. 2017 do 18:00 hodin. Usnesení o nařízení předběžného opatření odůvodnil soud prvního stupně tím, že stěžovatelka oproti dřívější zatímní úpravě poměrů dcery nezměnila svůj nekonstruktivní přístup k řešení rodičovského konfliktu a nezletilá byla (je) postupem stěžovatelky stresována. Nezletilá projevila zájem být v péči otce - vedlejšího účastníka P. T. Soud upravil prázdninový styk nezletilé se stěžovatelkou v běžném rozsahu tak, aby měla matka zachovanou možnost pravidelného kontaktu s dcerou. Městský soud v Praze rozhodnutí potvrdil usnesením ze dne 25. 8. 2017, č. j. 20 Co 308/2017-170, neboť podle něj stěžovatelka svůj návrh na změnu stanoveného rozsahu styku s nezletilou nepodložila žádnými relevantními důkazy, které by mohly vést soud k úvaze o nezbytné potřebě širšího styku nezletilé se stěžovatelkou, a které by vyvracely závěry psychologického vyšetření dítěte, podle nichž nezletilá preferuje otce a se stěžovatelkou si přeje jen občasný styk. Proti usnesení odvolacího soudu se stěžovatelka brání ústavní stížností a namítá porušení práva na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života podle čl. 10 odst. 2, práva rodiče na péči a výchovu dítěte podle čl. 32 odst. 4 a práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv (dále jen "Listiny"); dále namítá porušení čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatelka má za to, že odvolací soud stanovil předběžným opatřením styk matky s nezletilou dcerou v nedostatečném a ve svém důsledku protiústavním rozsahu; nenapadá potřebu předběžné úpravy styku, ale její rozsah. Odkazuje přitom na závěry vyjádřené v nálezu Ústavního soudu ze dne 7. 11. 2006, sp. zn. I. ÚS 618/05, a dovolává se zohlednění rodičovských práv a nejlepšího zájmu dítěte. Porušení práva na spravedlivý proces spatřuje v tom, že napadené usnesení není řádně odůvodněné a učiněná skutková zjištění měla být v rozporu s provedenými důkazy. Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem podle § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stížnost rovněž není nepřípustná ve smyslu § 75 odst. 1; je však zjevně neopodstatněná podle § 43 odst. 2 písm. a) téhož zákona. Z napadených rozhodnutí i obsahu samotné ústavní stížnosti je zřejmé, že obecné soudy postupovaly při vydání předběžného opatření s ohledem na rodičovská práva stěžovatelky, neboť jí upravily styk s nezletilou v rozsahu osmi dnů v průběhu měsíce července a deseti dnů v průběhu měsíce srpna. Také s ohledem na probíhající konflikt rodičů a přání nezletilé, která projevila zájem být v péči svého otce, lze považovat styk za stanovený v adekvátním rozsahu, který neodporuje čl. 32 odst. 4 Listiny. Odkazuje-li stěžovatelka na závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 7. 11. 2006, sp. zn. I. ÚS 618/05, pak je tento odkaz nepatřičný - obecné soudy umožnily předběžným opatřením pravidelný a dostatečný styk stěžovatelky s nezletilou dcerou a zohlednily jak rodičovská práva stěžovatelky, tak nejlepší zájem dítěte. Ve vztahu k namítanému porušení práva na spravedlivý proces Ústavní soud uzavírá, že napadené usnesení odvolacího soudu je ústavně souladné. Jasně z něj vyplývá, na základě jakých skutkových zjištění dospěl odvolací soud ke svým právním závěrům, jeho odůvodnění odpovídá požadavkům, jenž na něj klade čl. 36 odst. 1 Listiny, neboť je přesvědčivé, rozumné, logické a vyčerpávající (srovnej nález ze dne 28. 2. 2012 sp. zn. IV. ÚS 2319/11). K námitce stěžovatelky ohledně rozporu mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy Ústavní soud uvádí, že odvolací soud neprováděl dokazování, skutková zjištění proto pouze převzal od soudu prvního stupně, takže uvedený rozpor nemohl ani nastat. Důležité je i to, že napadené rozhodnutí je jen zatímní povahy a oba rodiče budou mít ještě v průběhu řízení dostatečný prostor, aby své vztahy uspořádali tak, aby byl nejlepší zájem jejich dcery, na který se stěžovatelka odvolává, respektován. Ústavní soud s ohledem na vše výše uvedené uzavírá, že žádné ze stěžovatelkou vznesených námitek nelze vyhovět a vydat kasační nález, neboť nesvědčí o porušení některého z ústavně chráněných práv. Navíc ústavní stížnost byla podána až dne 20. 9. 2017, tedy v době, kdy styk podle napadeného usnesení již v průběhu prázdnin proběhl a případná kasace by na věci již nic nemohla změnit. Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 26. září 2017 Vladimír Sládeček v. r. předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.