IV.ÚS 296/13
V PLATNOSTI- KS Brno 21 Co 345/2007-78
- ÚS IV.ÚS 296/13
Citované zákony (3)
Rubrum
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce zpravodaje Miloslava Výborného ve věci ústavní stížnosti Stanislava Pospíšila, zastoupeného JUDr. Zdeňkem Šťastným, advokátem, AK se sídlem v Olomouci, Riegrova 12, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. 11. 2012 sp. zn. 21 Co 345/2007 takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
I. Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 22. 1. 2013 se Stanislav Pospíšil (dále jen "žalobce" nebo "stěžovatel") domáhal, aby Ústavní soud zrušil náhradově nákladové výroky II. a III. v záhlaví uvedeného rozsudku Krajského soudu v Brně (dále jen "odvolací soud") vydaného v řízení o nahrazení projevu vůle k uzavření kupní smlouvy. II. Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti. Dne 29. 5. 2007 Okresní soud v Prostějově (dále jen "nalézací soud") obci Olšany u Prostějova (dále jen "žalovaný") stanovil povinnost uzavřít s žalobcem kupní smlouvu ve výroku specifikovaného znění (výrok I.) a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 27 146,43 Kč ve stanovené lhůtě k rukám jeho zástupce (výrok II.). Dne 13. 11. 2012 odvolací soud k odvolání žalovaného rozsudek nalézacího soudu ze dne 29. 5. 2007 v napadeném výroku I. ve věci samé potvrdil (výrok I.), ve výroku II. o náhradě nákladů řízení změnil tak, že žalovaný je povinen nahradit žalobci na nákladech řízení před nalézacím soudem částku 26 940 Kč ve stanovené lhůtě k rukám zástupce žalobce (výrok II.) a žalovanému uložil povinnost nahradit žalobci polovinu nákladů odvolacího řízení ve výši 5 879,70 Kč ve stanovené lhůtě k rukám zástupce žalobce (výrok III.). Odvolací soud výrok nalézacího soudu ohledně náhrady nákladů řízení, jejichž výši do doby opětovného rozhodování odvolacího soudu vyčíslil na částku 53 881 Kč, změnil s poukazem na ustanovení § 150 o. s. ř., a s konstatováním, že vznik daného sporu spočíval v jednání jiných osob než žalovaného, v řízení úspěšnému žalobci přiznal jen polovinu těchto nákladů. III. Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdil, že napadenými náhradově nákladovými výroky II. a III. rozsudku odvolacího soudu bylo zasaženo do jeho práv zaručených mu Ústavou České republiky (dále jen "Ústava") a Listinou základních práv a svobod (dále jen "Listina"); poukázal na čl. 90, čl. 95 odst. 1 a čl. 96 odst. 1 Ústavy a čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny, a uvedl, že dle jeho názoru bylo porušeno zejména základní právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny. Konstatoval, že se svého práva domáhal sedm let, ve sporu byl nakonec úspěšný, a proto mu měly být přiznány náklady v plné výši a nikoliv jen ve výši poloviny, neboť pro aplikaci § 150 o. s. ř. nebyl v jeho případě žádný důvod; odvolací soud mu nevytvořil žádný procesní prostor k vyjádření před zamýšleným uplatněním moderačního práva podle citovaného ustanovení. IV. Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou z následujících důvodů. K ústavním stížnostem proti náhradově nákladovým výrokům rozhodnutí obecných soudů Ústavní soud připomíná, že ačkoliv se žádné z ustanovení Listiny či Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") o nákladech civilního řízení, resp. o jejich náhradě, výslovně nezmiňuje, principy spravedlivého procesu zakotvené v článku 36 a násl. Listiny, resp. článku 6 odst. 1 Úmluvy, je nezbytné přiměřeně aplikovat i na rozhodování o nákladech řízení za předpokladu, že tyto náklady vznikly v průběhu rozhodování sporu týkajícího se občanských práv nebo závazků. Současně však je třeba mít na zřeteli, že pokud jde o konkrétní výši náhrady, není úkolem Ústavního soudu jednat jako odvolací soud nebo jako soud třetí či čtvrté instance ve vztahu k rozhodnutím přijatým obecnými soudy; v tomto směru je třeba respektovat ústavní principy nezávislosti soudů a soudců zakotvené v čl. 81 a čl. 82 Ústavy, čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Je tudíž úlohou obecných soudů interpretovat a aplikovat relevantní zákonná pravidla procesní a hmotněprávní povahy; navíc jsou to obecné soudy, které mají nejlepší podmínky pro posouzení všech okolností konkrétního případu. Ústavní soud je ovšem oprávněn posoudit, zda postup nebo rozhodnutí obecných soudů při rozhodování o nákladech řízení vyhovují obecnému požadavku procesní spravedlivosti obsaženému v článku 36 a násl. Listiny, resp. čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Ústavní soud se otázkou nákladů řízení zabýval v řadě svých rozhodnutí (srov. např. nález ze dne 12. 5. 2004 sp. zn. I. ÚS 653/03, N 69/33 SbNU 189, 194), v nichž uvedl, že rozhodování o nákladech řízení je integrální součástí soudního řízení jako celku, a proto i na tuto část dopadají postuláty spravedlivého procesu. Zákonné principy obsažené v ustanoveních § 142 a § 146 o. s. ř., dle nichž náhrada nákladů zatěžuje stranu, jež ve sporu nebyla úspěšná, a dále v ustanovení § 150 o. s. ř., jež umožňuje mimořádné nepřiznání náhrady nákladů řízení účastníkovi, kterému by jinak tato náhrada příslušela, Ústavní soud považuje za ústavně konformní a odpovídající obecnému požadavku spravedlivosti. Tento závěr Ústavní soud vyslovil v řadě svých rozhodnutí (srov. nález ze dne 13. 10. 2005 sp. zn. IV. ÚS 221/04, N 199/39 SbNU 111; usnesení ze dne 1. 4. 2003 sp. zn. II. ÚS 563/01, U 8/30 SbNU 519). Vztáhnuv shora uvedené obecné principy na projednávaný případ dospěl Ústavní soud k závěru, že postup odvolacího soudu vedoucí k vydání napadených náhradově nákladových výroků nelze označit za svévolný či nepřiměřený. Jmenovaný soud dospěl z konkrétních skutečností k závěru, že v projednávaném případě bylo namístě v rozsahu jedné poloviny aplikovat ustanovení § 150 o. s. ř., což také v odůvodnění svého rozhodnutí dostatečně podrobně konkretizoval [srov. např. nález ze dne 17. 5. 2001 sp. zn. III. ÚS 727/2000 (N 75/22 SbNU 145)]. Pro důvody výše uvedené proto Ústavní soud návrh podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné. V Brně dne 4. března 2013 Michaela Židlická, v. r. předsedkyně senátu Ústavního soudu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (2)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.