IV.ÚS 2963/10
V PLATNOSTI- KS Brno 60 Co 235/2010-77
- ÚS IV.ÚS 2963/10
Citované zákony (3)
Rubrum
Ústavní soud rozhodl dne 24. listopadu 2010 v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti Ing. M. M., zastoupeného JUDr. Zdeňkem Hrouzkem, advokátem, AK se sídlem v Brně, Jana Uhra 13, proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, ze dne 22. 7. 2010 čj. 60 Co 235/2010-77 a rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 29. 3. 2010 čj. P 227/2007-49 takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
I. Návrhem přijatým dne 15. 10. 2010 v elektronické podobě opatřeným zaručeným elektronickým podpisem založeným na kvalifikovaném certifikátu vydaném akreditovaným poskytovatelem certifikačních služeb se Ing. M. M. (dále jen "otec", případně "stěžovatel") domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů vydaná v řízení o změnu výživného na nezletilé syny O. a P. M. II. Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti. Otec se domáhal snížení výživného na své nezletilé děti, které bylo dohodou rodičů schválenou soudem dne 15. 1. 2007 stanoveno částkami 20.000 Kč a 16.000 Kč. Dne 29. 3. 2010 Okresní soud ve Zlíně (dále jen "nalézací soud") návrh otce na snížení výživného pro nezletilé zamítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). Dne 22. 7. 2010 Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, (dále jen "odvolací soud") rozhodnutí nalézacího soudu ze dne 29. 3. 2010 potvrdil (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.). III. Stěžovatel v části II. ústavní stížnosti tvrdil, že napadenými rozhodnutími došlo k zásahu do jeho základního práva na spravedlivý proces dle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), práva na soudní ochranu dle čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen Ústava") a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a práva na rovné postavení účastníků před soudem dle čl. 96 odst. 1 Ústavy; dále namítl porušení čl. 4 odst. 1 Listiny extenzivní interpretací zákona obecnými soudy. V části III. stěžovatel popsal skutkové okolnosti dle jeho názoru svědčící o změně poměrů na straně otce i matky. Obecným soudů vytkl, že v řízení vedoucím k vydání napadených rozhodnutí nedodržely vyšetřovací zásadu a vůbec se nezabývaly skutečnostmi zásadními pro posouzení poměrů pro placení výživného, k nimž na jeho straně došlo, zejména narozením dcery N. V důsledku toho nerovně hodnotily zvýšení výdělku na straně otce a na straně matky za období od poslední úpravy výživného, neboť poměr příjmů rodičů se změnil v neprospěch otce; tím došlo k zásahu do práva na rovnost účastníků před soudem. V části IV. stěžovatel uvedl, že napadená rozhodnutí (zejména rozhodnutí odvolacího soudu) jsou nesprávná a porušují výše uvedená základní práva, neboť soudy při svém rozhodování vůbec nezohlednily faktický stav změn nastalých v poměrech účastníků IV. Ústavní soud ústavní stížnost odmítl z následujících důvodů. Podstatou ústavní stížnosti bylo tvrzení stěžovatele o porušení základního práva na spravedlivý proces svévolnou interpretací a aplikací relevantních hmotných ustanovení zákona o rodině. Ústavní soud v této souvislosti připomíná, že jeho pravomoc ověřovat správnost skutkových zjištění a správnost interpretace a aplikace (hmotných či procesních) ustanovení zákona obecnými soudy je omezená, a že zejména není jeho úlohou tyto soudy nahrazovat [srov. nález III. ÚS 23/93, Sb. n. u., sv. 1, str. 41 (45-46)]; jeho rolí je (mj.) posoudit, zda rozhodnutí soudů nebyla svévolná nebo jinak zjevně neodůvodněná, což v projednávané věci z níže uvedených důvodů neshledal. K tvrzenému porušení práva na spravedlivý proces nutno dále připomenout, že toto právo zakotvené v části páté Listiny, resp. čl. 6 Úmluvy, garantující mj. spravedlivé a veřejné projednání věci nezávislým a nestranným soudem v přiměřené lhůtě, při zachování principu rovnosti účastníků, je procesní povahy a nezaručuje jakékoliv materiální subjektivní právo, tudíž ani právo na zvýšení či snížení výživného na nezletilé. Z toho plyne, že ani případná nesprávná, resp. Ústavním soudem nesdílená, interpretace zákona o rodině obecnými soudy (k čemuž dle přesvědčení Ústavního soudu v projednávaném případě nedošlo) by tak sama o sobě nemohla založit porušení základního práva na spravedlivý proces a v jeho rámci i základního práva na (procesní) rovnost účastníků v řízení. Taková interpretace by mohla být důvodem pro kasaci rozhodnutí obecných soudů pouze tehdy, pokud by zasáhla některé z ústavních hmotných subjektivních práv; je však evidentní, že "právo na snížení výživného na nezletilé děti" v rovině základních práv zakotveno není [srov. např. nález ze dne 29. 5. 1997 III. ÚS 31/97, Sb. n. u., sv. 8, str. 149 (161)]. Ústavní soud je toho názoru, že ústavní stížností napadená rozhodnutí obecných soudů jsou v dostatečném rozsahu a přezkoumatelným způsobem odůvodněna a nepřípustné ústavněprávní konsekvence, jež stěžovatel vyvozuje, nezakládají. Z toho důvodu postačí na jejich obsah coby ústavně souladný výraz nezávislého soudního rozhodování nevykazujícího prvky svévole odkázat (srov. též čl. 82 odst. 1 Ústavy). V projednávané věci je nadto zjevné, že stěžovatel konstruoval odůvodnění svého návrhu převážně jako polemiku se závěry obecných soudů; ústavní stížnost však není a nemůže být jakýmsi zvláštním opravným prostředkem proti rozhodnutím obecných soudů, a to již proto, že Ústavní soud není součástí jejich soustavy. Nutno zde připomenout, že vyloučil-li zákonodárce - v souladu s kautelami ústavnosti - dovolací přezkum ve věcech upravených zákonem o rodině [v rozsahu dle ustanovení § 237 odst. 2 písm. b) o. s. ř.], je nepřijatelné obcházet tuto zákonnou výluku přípustnosti dovolání cestou ústavní stížnosti. Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné. Brně dne 24. listopadu 2010 Miloslav Výborný předseda senátu Ústavního soudu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.