IV.ÚS 2985/09
V PLATNOSTI- OS Bruntál 2 T 35/2005
- ÚS IV.ÚS 2985/09
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože byla podána mimo 60denní lhůtu po doručení posledního procesního prostředku. Soud se nezabýval věcnou stránkou stížnosti, protože formální podmínka včasnosti nebyla splněna. Nedostatek lhůty je neodstranitelný a nevyžaduje se odstranění vady právního zastoupení. Rozhodnutí bylo vydáno podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl dne 11. ledna 2010 ve věci ústavní stížnosti P. V., bez právního zastoupení, proti "porušení lidských práv a svobody, vedené Okresním soudem v Bruntále pod čj. 2 T 35/2005" takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
I. Návrhem podaným k poštovní přepravě dne 18. 11. 2009 se P. V. (dále jen "stěžovatel") domáhal, aby Ústavní soud přezkoumal správnost postupu soudů v jeho trestní věci; z obsahu ústavní stížnosti lze dovodit stěžovatelův požadavek na zrušení těch soudních rozhodnutí, v jejichž důsledku odpykává trest odnětí svobody v trvání 6 roků a 6 měsíců. II. Ústavní soud připomíná, že dříve, než přistoupí k věcnému projednání ústavní stížnosti, zkoumá, zda návrh obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Obecným účelem právní úpravy formálních náležitostí a lhůt v citovaném zákoně je zajištění řádného chodu soudnictví a zejména zachování právní jistoty. Účastníci řízení musejí a mohou za běžných okolností počítat s tím, že tato pravidla budou uplatňována. Jednou z podmínek věcného projednání ústavní stížnosti je její podání ve lhůtě stanovené v ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, jehož relevantní část zní takto: "Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práv poskytuje; ... ." V projednávaném případě je z vyžádaného spisu zřejmé, že rozhodnutím o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práv poskytoval a od jehož doručení plynula výše uvedená 60 denní lhůta pro podání ústavní stížnosti, bylo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. 11. 2007 č. j. 5 Tdo 1318/2007-691 (jímž bylo odmítnuto stěžovatelovo dovolání pro zjevnou neopodstatněnost) doručené stěžovateli i jeho obhájci 28. 1. 2008; tomuto rozhodnutí předcházel rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 4. 2007 čj. 6 To 4/2007-598, doručený obhájci i stěžovateli dne 22. 5. 2007. Jelikož, jak je výše uvedeno, ústavní stížnost byla podána k poštovní přepravě až dne 18. 11. 2009, jednalo se evidentně o návrh podaný opožděně. S ohledem na neodstranitelnou povahu nedostatku podmínky včasnosti podání návrhu Ústavní soud nevyžadoval odstranění vady ústavní stížnosti spočívající především v absenci právního zastoupení stěžovatele advokátem ve smyslu § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Z výše vyložených důvodů proto Ústavní soud, aniž by se zabýval meritem věci a aniž by se vyjadřoval k důvodnosti ústavní stížnosti, musel předložený návrh odmítnout podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné. V Brně dne 11. ledna 2010 Miloslav Výborný, v. r. soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (2)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.