IV.ÚS 302/96
V PLATNOSTI- MS Praha 18 Co 239/96-47
- ÚS IV.ÚS 302/96
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože byla podána předčasně, než byly vyčerpány všechny procesní prostředky. Stěžovatel se domáhal zrušení rozhodnutí, které vyčlenilo povinné osoby podle zákona č. 87/1991 Sb. v platném znění. Soud se opřel o § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., podle něhož je ústavní stížnost nepřípustná, pokud nebyly vyčerpány všechny právní prostředky. Rozhodnutí bylo vydáno mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků.
Rubrum
IV. ÚS 302/96 ČESKÁ REPUBLIKA Ústavního soudu České republiky Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti V.M., zastoupeného advokátkou JUDr. L.S., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 6. 1996, č.j. 18 Co 239/96-47, t a k t o Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
: Ústavnímu soudu byla dne 4. 11. 1996 doručena ústavní stížnost, která směřuje proti výše uvedenému rozhodnutí s tvrzením, že došlo k porušení čl. 4, čl. 90 a čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky a dále čl. 4 odst. 4, čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatel zejména poukazuje na to, že otázka povinné osoby z hlediska uzavření dohody o vydání věci měla být posuzována podle právních předpisů platných v době, kdy oprávněný mohl uplatnit svůj nárok, tj. po účinnosti nálezu Ústavního soudu č. 164/1994 Sb. Tak, jak vykládá ustanovení § 4 zákona č. 87/1991 Sb. Městský soud v Praze v napadeném rozhodnutí, dostaly by se osoby oprávněné na základě nálezu č. 164/1994 Sb. do nerovnoprávného postavení oproti oprávněným osobám uplatňujícím restituční nároky v původní zákonné lhůtě, proto by takto již nikdy nemohly zpět nabýt své vlastnictví. Vzhledem k uvedenému navrhuje stěžovatel zrušení napadeného rozhodnutí. Jak vyplývá z přiloženého rozhodnutí Městského soudu v Praze, id. 1/6 nemovitostí, která je předmětem restitučního sporu, přešla z majetku státu do majetku obce P., a to na základě zákona č. 172/1991 Sb. Tento spoluvlastnický podíl nebylo možné vydat na základě nálezu č. 164/1994 Sb., protože tímto nálezem došlo pouze k rozšíření okruhu osob oprávněných, které mohly po 1.11.1994 uplatnit nárok na vydání věci proti osobám povinným, který je stále vymezen v § 4 odst. 1 a 2 zákona č. 87/1991 Sb. Povinnými osobami proto nejsou osoby, které po účinnosti zákona č. 87/1991 Sb., tj. po 1. 4. 1991, nabyly věc do vlastnictví v souladu se zákonem. Městský soud v Praze pak ve svém rozsudku ve smyslu ustanovení § 238 odst. 2 písm. a) občanského soudního řádu vyslovil přípustnost dovolání s tím, že za otázku po právní stránce zásadního významu považuje vymezení okruhu povinných osob při změně vlastníka sporné věci v návaznosti na nález č. 164/1994 Sb. K dotazu Ústavního soudu učiněného u Obvodního soudu pro Prahu 8 bylo dne 22. 11. 1996 sděleno, že dovolání bylo podáno dne 4. 10. 1996 a nyní je k projednání u Nejvyššího soudu ČR. Podle ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, lze podat ústavní stížnost ve lhůtě šedesáti dnů. Tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Ustanovení § 75 odst. 1 výše uvedeného zákona stanoví, že ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení. Po posouzení výše uvedených skutečností Ústavní soud shledal, že návrh stěžovatele je nutné považovat za předčasný. Za této situace Ústavní soud dospěl k závěru, že podaný návrh je nepřípustný, a proto byl podle š 43 odst. 1 písm. f) zákona č. 182/1993 Sb. odmítnut, a to mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků.
Poučení
Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 6. ledna 1997 JUDr. Pavel Varvařovský soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.