Ústavní soud · Usnesení

IV.ÚS 3085/07

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2008-01-15 · odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost · ECLI:CZ:US:2008:4.US.3085.07.1

  1. OS Prostějov 6 C 396/2002-66
  2. KS Brno 19 Co 174/2005-84
  3. NS 22 Cdo 3296/2006
  4. ÚS IV.ÚS 3085/07
Strojový souhrn generováno LLM

Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože byla zjevně neopodstatněná. Stěžovatel se domáhal zrušení rozhodnutí obecných soudů, která považoval za porušující právo na spravedlivý proces. Soud se opřel o čl. 37 odst. 2 Listiny a § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, podle nichž není oprávněn přehodnocovat hodnocení důkazů a důkazní návrhy soudy prvního stupně. Závěr byl potvrzen i vzhledem k tomu, že stěžovatel neuváděl konkrétní porušení ústavních práv.

Rubrum

Ústavní soud rozhodl dne 15. ledna 2008 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera, ve věci navrhovatele M. Z., zastoupeného JUDr. Taťánou Hyndrichovou, advokátkou se sídlem Sušilova 1609/8, 796 01 Prostějov, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2007 č. j. 22 Cdo 3296/2006-97, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. května 2006 č. j. 19 Co 174/2005-84 a rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 4. listopadu 2004 č. j. 6 C 396/2002-66, takto:

Výrok

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou ústavní stížností stěžovatel napadl v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že se jimi cítí být dotčen ve svém ústavně zaručeném základním právu na spravedlivý proces plynoucím z čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. K porušení označeného práva mělo dojít dle stručné argumentace stěžovatele tím, že v jeho občanskoprávní věci došlo k nedostatečnému zjištění skutkového stavu, a to především vedle nesprávného hodnocení důkazů nevyhověním důkaznímu návrhu na výslech dalších svědků. Na základě toho se domáhal, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí nálezem zrušil. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů]. Z dnes již ustálené judikatury se podává, že Ústavní soud se necítí být, to z důvodu ex constitutione daných mezemi ústavněprávního přezkumu [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR], oprávněn (pohledem "další odvolací instance") přehodnocovat obecnými soudy učiněné hodnocení ve věci provedených důkazů. Jak se podává z obsahu rozhodnutí obecných soudů, námitky stěžovatele v kontextu jejich odůvodnění ústavněprávní konsekvence nezakládají. Myšlenkové úvahy soudů k důkazní situaci se připínající totiž prvky svévole jednak ani co do hodnocení důkazů nevykazují (srov. kupř. nálezy sp. zn. III. ÚS 84/94, III. ÚS 166/95, II. ÚS 182/02, II. ÚS 539/02, I. ÚS 585/04, II. ÚS 283/06, II. ÚS 566/06 a další), jednak jim nelze přiřknout důvodnost ani co do nevyhovění návrhu na provedení důkazů výslechem dalších svědků (srov. nálezy sp. zn. IV. ÚS 570/03, III. ÚS 501/04, II. ÚS 418/03, III. ÚS 177/04, I. ÚS 670/05 a další). Usnesení Nejvyššího soudu stran odůvodnění, proč nebylo shledáno, že by šlo o rozhodnutí (odvolacího soudu) ve věci samé po právní stránce zásadního významu, potom rozpor s ústavně zaručenými základními právy stěžovatele rovněž nezakládá; konečně tato ústavní nesouladnost ani ve vztahu k jeho rozhodovacím důvodům v žádných konkrétnostech stěžovatelem tvrzena nebyla. Pakliže z vlastního obsahu tvrzení stěžovatele postrádajícího ústavněprávní relevanci ve spojení s judikaturou příkladmo vyjmenovanou vyplývá zjevná neopodstatněnost ústavní stížnosti, bylo o návrhu rozhodnuto, jak ve výroku usnesení obsaženo [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení

Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 15. ledna 2008 Michaela Židlická předsedkyně senátu Ústavního soudu

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.