Ústavní soud · Usnesení

IV.ÚS 3089/25

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2025-11-19 · odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost · ECLI:CZ:US:2025:4.US.3089.25.1

  1. KS Plzeň 10 Co 402/2025-141
  2. ÚS IV.ÚS 3089/25
Strojový souhrn generováno LLM

Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože civilní soudy správně vyhodnotily smír mezi manžely jako závazný. Soud se opřel o § 164 občanského soudního řádu, podle něhož lze opravit pouze zjevné chyby, nikoli významné změny výroku. Stěžovatelka požadovala změnu jednorázového výzivného na průběžné, což by významně změnilo povinnosti. Soud zjistil, že žádné porušení ústavních práv nebylo, a proto stížnost považoval za zjevně neopodstatněnou.

Rubrum

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje), soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatelky Radky Dvořákové, zastoupené JUDr. Pavlem Novákem, advokátem, sídlem Bartákova 1107/40, Praha 4 - Krč, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 1. října 2025 č. j. 10 Co 402/2025-141 a usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 10. září 2025 č. j. 36 C 299/2020-133, za účasti Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu Plzeň-město, jako účastníků řízení, a MUDr. Bronislava Dvořáka, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatelka požaduje zrušit v záhlaví označená rozhodnutí. Tvrdí, že civilní soudy porušily její ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 11 odst. 1, čl. 37 odst. 2 a 3 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Z ústavní stížnosti, napadených rozhodnutí a připojených listin plyne následující. Okresní soud Plzeň-město schválil usnesením ze dne 24. 9. 2021 smír mezi manžely, stěžovatelkou a vedlejším účastníkem, podle kterého se vedlejší účastník zavázal zaplatit výživné mezi manžely, a to jednorázově v celkové výši 180 tis. Kč za období od podání žaloby do 1. 12. 2021 (srov. § 697 a § 921 odst. 1 občanského zákoníku). O čtyři roky později se stěžovatelka obrátila na okresní soud a žádala, aby opravil první výrok výše zmíněného usnesení. Konkrétně navrhla, aby se odstranilo slovo jednorázově a aby se změnil konec rozhodného období (tj. až do právní moci rozhodnutí o rozvodu manželství, nikoli jen do 1. 12. 2021).

3. Okresní soud stěžovatelčin návrh napadeným usnesením zamítl, Krajský soud v Plzni pak toto rozhodnutí potvrdil. Podle obou civilních soudů stěžovatelkou zpochybněný výrok usnesení ze dne 24. 9. 2021 přesně odpovídá návrhu smíru, který oba bývalí manželé společně podepsali a předložili okresnímu soudu ke schválení. Žádná zjevná nesprávnost tu není.

4. Ve stručné ústavní stížnosti stěžovatelka trvá na svém. Na podporu odkazuje na zvukový záznam ze soudního jednání z 24. 9. 2021, během kterého okresní soud schválil návrh na smír. Ten prý má přednost před podpisem účastníků. Vadný smír zapříčinil celou řadu porušení stěžovatelčiných práv: stěžovatelka dostala o 165 tis. Kč méně, než původně chtěla (právo vlastnit majetek); civilní soudy ji nepoučily o nemožnosti se odvolat (právo na přístup k soudu); opomněly důkaz atd. (právo na řádný proces). Podle stěžovatelky civilní soudy jí vnutily právní řešení, které nikdy nechtěla.

5. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Stěžovatelka je řádně zastoupena (§ 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Vyčerpala též všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona). Ústavní stížnost je přípustná.

6. To, co stěžovatelka požaduje, je podstatná změna výroku pravomocného rozhodnutí civilního soudu věcně měnící rozsah uložených povinností. K tomu však oprava výroku neslouží. Stěžovatelka opomíjí smysl a účel § 164 občanského soudního řádu. Jde o ustanovení, které má umožnit rychle a bez zatížení účastníků napravit zjevné chyby pramenící zpravidla z nepozornosti, nedůslednosti či nepečlivosti během písemného vyhotovení rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2016 sp. zn. 25 Cdo 3908/2016; ve správní judikatuře např. rozsudek NSS ze dne 31. 3. 2010 č. j. 1 Afs 58/2009-541, č. 2119/2010 Sb. NSS, bod 65). Stěžovatelkou zpochybněný výrok usnesení z 24. 9. 2021 však věrně odrážel to, na čem se stěžovatelka a její bývalý manžel výslovně dohodli.

7. Ústavní soud nezjistil žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky. Odmítl proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 19. listopadu 2025 Zdeněk Kühn v. r. předseda senátu

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (1)

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.