IV.ÚS 3102/15
V PLATNOSTI- NS 21 Cdo 1709/2015
- ÚS IV.ÚS 3102/15
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu, kterým bylo zastaveno dovolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku. Stěžovatelka namítala porušení práva na spravedlivý proces, neboť jí nebylo přiznáno osvobození od poplatků. Soud uvedl, že závěr o zřejmě bezúspěšném uplatňování práva podle § 138 odst. 1 o. s. ř. je v kompetenci obecného soudu. Postup Nejvyššího soudu byl v mezích zákona, a proto návrh označil za zjevně neopodstatněný.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti Ireny Štrochové, zastoupené Mgr. Petrem Ošmerou, advokátem se sídlem v Brně, Kounicova 271/13, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. července 2015, č. j. 21 Cdo 1709/2015-990, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví napadeného rozhodnutí, neboť má za to, že jím bylo narušeno její ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 36 odstavci 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Napadeným usnesením bylo zastaveno řízení o dovolání pro nezaplacení soudních poplatků. Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti uvádí, že ačkoliv v průběhu celého řízení řádně a včas předkládala doklady prokazující její nemajetnost, byla v důsledku toho osvobozena od soudních poplatků, Nejvyšší soud v dovolacím řízení tuto možnost stěžovatelce upřel. V tomto přístupu stěžovatelka spatřuje zkrácení ve svých právech a navrhuje, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí zrušil. Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížností a napadeného rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a to z následujících důvodů: Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), není obecným soudem dalšího stupně, součástí obecných soudů, jimž není ani instančně nadřazen. Ústavní soud není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí a nezabývá se eventuálním porušením běžných práv fyzických osob, pokud současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem. Stěžovatelka v ústavní stížnosti brojí proti tomu, že dovolací řízení bylo zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku. Jak je přitom v napadeném rozhodnutí výslovně uvedeno, Nejvyšší soud k tomuto kroku přistoupil s odkazem na ustanovení § 138 odstavec 1 o. s. ř., podle kterého se osvobození od soudního poplatku nepřizná v případě zřejmě bezúspěšného uplatňování práva, což je zákonem předvídaná výluka z možnosti osvobodit účastníka od soudního poplatku. Závěr o naplnění této skutečnosti je zcela v kompetenci obecného soudu. Podle čl. 36 odstavce 1 Listiny se může každý domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu; podle čl. 36 odstavce 4 Listiny podmínky a podrobnosti stanoví zákon. V projednávaném případě tedy Nejvyšší soud postupoval v mezích svého oprávnění a svým rozhodnutím o zastavení řízení stěžovatelku v jejím právu na spravedlivý proces nezkrátil. Podle ustanovení § 43 odstavec 2 písmeno a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelkou tvrzená pochybení obecných soudů, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout.
Poučení
Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 2. února 2016 Jaromír Jirsa v. r. předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.