IV.ÚS 311/95
V PLATNOSTIÚstavní soud odmítl ústavní stížnost, protože stěžovatel neprošel všemi procesními prostředky, které mu zákon poskytuje. Soud se opřel o § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, podle něhož stížnost není přípustná, pokud nebyly vyčerpány všechny správní prostředky. Výjimka podle § 75 odst. 2 písm. a) není použitelná, protože případ nezahrnuje mimořádné okolnosti ohrožující efektivitu ochrany základních práv. Soud zdůraznil, že stěžovatel měl povinnost vyčerpat všechny dostupné právní prostředky před podáním stížnosti.
Rubrum
IV. ÚS 311/95 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu České republiky Ústavní soud České republiky rozhodl dne 12. března 1996 ve věci ústavní stížnosti J.V., zastoupeného advokátem JUDr. P.H., proti rozhodnutí Ministerstva obrany ČR ze dne 13. 11. 1995, čj. 34/21-1442-44/2, t a k t o Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
: Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Tak je tomu v projednávané věci, neboť stěžovatel nepožádal o přezkoumání napadeného rozhodnutí Ministerstva obrany ČR ve správním soudnictví, ačkoli nejde o žádný z případů, uvedených v ustanovení § 248 odst. 1 a 2 o. s. ř., v nichž soudy nepřezkoumávají rozhodnutí správních orgánů nebo v nichž podle odst. 3 citovaného ustanovení jsou z přezkoumávání soudem vyloučena rozhodnutí správních orgánů, vydaná na základě ustanovení, uvedených v příloze A, která je součástí tohoto zákona, jakož i rozhodnutí, jejichž přezkoumávání vylučují zvláštní zákony. Podle názoru Ústavního soudu nelze v projednávané věci aplikovat ani ustanovení 75 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, podle něhož Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka podle předchozího odstavce, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Výjimku z uvedené zásady lze totiž připustit jen v mimořádných případech, kdy je ohrožena efektivita ochrany základních práv a svobod. Tak tomu však v daném případě evidentně není a naopak bylo na stěžovateli, aby všemu tomu, čím individualizuje své tvrzené právo, dal průchod vyčerpáním všech procesních prostředků. Ústavnímu soudu proto nezbylo, než z uvedených důvodů ústavní stížnost jako nepřípustnou podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. f) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnout. Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné. V Brně dne 12. března 1996 prof. JUDr. Vladimír Čermák soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.