IV.ÚS 3122/08
V PLATNOSTIÚstavní soud odmítl ústavní stížnost, protože byla podána po uplynutí 60denní lhůty určené pro její podání. Stížnost se týkala rozhodnutí odvolacího soudu, které potvrdilo, že pozůstalost nebude projednávána. Soud se opřel o § 72 odst. 3 a 4 zákona č. 182/1993 Sb., podle něhož se lhůta počítá od rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který byl stěžovateli zákonem poskytnut. Protože dovolání bylo odmítnuto jako nepřípustné, nebylo možné zahájit nové řízení. Výsledkem bylo odmítnutí stížnosti jako zjevně neopodstatněné.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 13. ledna 2009 ve věci navrhovatele E. L. H., zastoupeného Dr. Pavlem Alfery Hrdinou, advokátem se sídlem v Praze 1, Václavské nám. 40, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 7. 2006 č. j. 17 Co 248/2006-464, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Navrhovatel se, s poukazem na články 11 odst. 1 a 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i na čl. 90 Ústavy České republiky, domáhal zrušení výše označeného usnesení, kterým odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu I. stupně ve věci sp. zn. D 1753/2001, tj. rozhodnutí, že pozůstalost po zůstaviteli J. H. nebude projednávána, když není jmění, že se zamítá jeho návrh na ustanovení opatrovníka ležící pozůstalosti po zůstaviteli a že se určuje odměna notářky, přičemž jemu se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. Poukázal na úmrtí J. H. a úmrtí jeho dědice F. B. H., zemřelého v Rakousku dne 25. 8. 1961, a na to, že v souladu se závětí J. H. a s právními předpisy platnými v Československu přešlo dědictví na něj. Dle jeho přesvědčení na tom nemohla nic změnit konfiskace pozůstalosti po J. H. podle dekretu č. 12/1945 Sb. a č. 108/1945 Sb., která dle něj neproběhla řádně a na základě nicotných konfiskačních výměrů. I když konfiskační řízení proběhlo po smrti zůstavitele, příslušné výměry směřovaly proti neexistující osobě, a proto nemohlo být vůbec platné, dědické řízení po jmenovaném neproběhlo. Proto se svým návrhem domáhal zahájení dědického řízení, jakož i toho, aby byl tzv. ležící pozůstalosti ustanoven opatrovník. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal dovolání, které bylo Nejvyšším soudem dne 24. 9. 2008 usnesením č. j. 21 Cdo 1666/2007-514 odmítnuto pro nepřípustnost, aniž by se dovolací soud věcí hlouběji zabýval. Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, když takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Byl-li mimořádný opravný prostředek odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku [§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 3 a 4 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Z obsahu návrhu, stížností napadeného rozhodnutí a usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2008 sp. zn. 21 Cdo 1666/2007 bylo zjištěno, že Krajský soud v Hradci Králové potvrdil dne 20. 7. 2006 usnesení soudu I. stupně, kterým tento soud rozhodl, že pozůstalost po J. H. (zemřelém 12. 5. 1945), k jejímuž projednání podal návrh E. H., nyní stěžovatel, projednávána nebude, současně pak rozhodl o nákladech řízení a odměně notářky. Proti usnesení odvolacího soudu podal stěžovatel dovolání, které Nejvyšší soud dne 24. 9. 2008 odmítl jako nepřípustné, když v odůvodnění svého rozhodnutí, mj. s poukazem na obsah § 238a odst. 1, § 239 odst. 1 a 2 o. s. ř. vyložil, proč jde o dovolání z hlediska uplatněných dovolacích důvodů nepřípustné. Přestože ústavní stížnost nesměřuje proti uvedenému rozhodnutí dovolacího soudu, lze na jeho odůvodnění odkázat. Vzhledem k tomu, že pro počátek běhu lhůty k podání ústavní stížnosti nelze vycházet z data doručení rozhodnutí o prostředku, který nebyl stěžovateli zákonem poskytnut, tj. usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto jako nepřípustné, je nepochybné, že ústavní stížnost podaná dne 22. 12. 2008 a napadající rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 20. 7. 2006 je stížností opožděnou, tj. podanou po lhůtě k tomu určené, když k odmítnutí dovolání Nejvyšším soudem nedošlo tak, jak má na mysli ustanovení § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu (§ 72 odst. 3 a 4 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Pro výše uvedená zjištění bylo rozhodnuto v souladu s § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jak ve výroku obsaženo.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 13. ledna 2009 Pavel Holländer soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.