IV.ÚS 3142/15
V PLATNOSTI- KS Ostrava 8 Co 842/2013-80
- NS 26 Cdo 453/2015
- ÚS IV.ÚS 3142/15
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost ve věci vrácení odstupného sraženého na základě exekučního příkazu, neboť ji shledal zjevně neopodstatněnou. Stěžovatel namítal porušení práva na spravedlivý proces, protože obecné soudy zamítly jeho žalobu proti postupu exekutora a zaměstnavatele. Soud konstatoval, že výklad obecných soudů je v souladu s účelem exekučního řízení a ustálenou praxí, a proto neshledal zásah do základních práv. Odmítnutí se opřelo o § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, neboť tvrzení o nepostižitelnosti odstupného nebylo řádně uplatněno před obecnými soudy.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka a soudců Jaromíra Jirsy (soudce zpravodaje) a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti Ing. Petra Novotného, zastoupeného JUDr. Vladimírem Šmeralem, advokátem se sídlem v Praze 4, Staňkova 922/44, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 7. 2015, č. j. 26 Cdo 453/2015-129, rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 1. 2014, č. j. 8 Co 842/2013-80, a rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně - pobočka Valašské Meziříčí ze dne 17. 6. 2013, č. j. 16 C 54/2012-34, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Stížností došlou Ústavnímu soudu dne 23. 10. 2015, u které byly po výzvě v poskytnuté lhůtě odstraněny formální nedostatky a podání tak splňuje požadavky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení ve výroku uvedených rozhodnutí obecných soudů. Napadenými rozhodnutími byly zamítnuty stěžovatelovy žaloby o zaplacení neoprávněně stržené částky na základě exekučního příkazu, čímž mělo být porušeno jeho právo na spravedlivý proces zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Na stěžovatele byl jako povinného v exekučním řízení vydán exekuční příkaz, kterým bylo jeho zaměstnavateli nařízeno, aby prováděl srážky ze mzdy. V souvislosti s ukončením pracovního poměru bylo stěžovateli přiznáno odstupné, které zaměstnavatel podle exekučního příkazu srazil a poukázal příslušnému exekutorovi. Stěžovatel s tímto postupem nesouhlasil. Podle jeho názoru nemělo být odstupné sraženo, neboť zákon neumožňuje postihnout odstupné na základě exekučního příkazu srážkami ze mzdy. Žalobou se proto domáhal po exekutorovi, oprávněném, i zaměstnavateli, aby mu bylo sražené odstupné vráceno. Obecné soudy žalobě nevyhověly, čímž podle stěžovatele posvětily nezákonný postup žalovaných. Stěžovatel se domnívá, že soudy nepřípustně rozšířily výklad právních norem v jeho neprospěch; podle jeho přesvědčení lze odstupné vyplacené po skončení pracovního poměru postihnout toliko na základě exekuce přikázáním jiných peněžitých pohledávek. Poté, co se Ústavní soud seznámil s obsahem stížnosti a napadenými rozhodnutími, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti, není součástí soustavy obecných soudů a nepředstavuje další instanci přezkumu jejich rozhodnutí. Hodnocení skutkového stavu věci, jakož i výklad a aplikace práva na daný případ náleží obecným soudům. K zásahu do činnosti orgánů veřejné moci je Ústavní soud povolán výhradně tehdy, pokud z jejich strany dojde k porušení ústavně zaručených práv nebo svobod stěžovatele. Výklad práva, který obecné soudy provedly, koresponduje se smyslem a účelem aplikovaných ustanovení, exekučního řízení a je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Proto dospěl Ústavní soud k závěru, že rozhodnutí obecných soudů nejsou v rozporu se základními právy stěžovatele. Přezkumem napadeného rozhodnutí by Ústavní soud navíc překročil své pravomoci. Okrajové tvrzení o povaze odstupného a nutnosti na ně aplikovat ustanovení o nepostižitelné části mzdy stěžovatel před obecnými soudy zjevně nenadnesl a nebyla předmětem jejich posuzování; z toho důvodu je nepřípustné, aby o ni rozhodoval přímo Ústavní soud. Ústavní soud vzhledem k výše uvedenému neshledal, že by napadenými rozhodnutími bylo porušeno stěžovatelem tvrzené základní právo, proto o ústavní stížnosti stěžovatele rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu tak, že ji jako zjevně neopodstatněnou odmítl.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 15. prosince 2015 Tomáš Lichovník v. r. předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.