IV.ÚS 316/04
V PLATNOSTIÚstavní soud odmítl ústavní stížnost, protože podání nesplňovalo formální náležitosti. Stěžovatel neupřesnil konkrétní opatření, která by měl soud přijmout, a nepřiložil kopii rozhodnutí posledního procesního prostředku. Nebyl také zastoupen advokátem, což je povinnost podle § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Soud rozhodl, že návrhy na zrušení základních institucí demokratického státu a náhradu újmy nejsou předmětem jeho pravomoci.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem JUDr. Michaelou Židlickou v právní věci stěžovatele L. H. o ústavní stížnosti, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavnímu soudu byl dne 13. 9. 2004 doručen návrh na zahájení řízení, označený jako ústavní stížnost ve smyslu § 72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal ochrany před porušováním svých ústavně zaručených práv, k němuž mělo dojít v řízení vedeném pod sp. zn. 17 Nc 1162/98 rozhodnutím ze dne 31. 1. 2001 a dále rozhodnutím, sp. zn. Ntn 235/2004, ze dne 23. 8. 2004. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti rovněž napadl postup České kanceláře Evropského soudu pro lidská práva, jež mu dle jeho tvrzení zabránila podat stížnost na Českou republiku, když mu odmítla zaslat příslušný formulář. V závěrečné části svého podání, označené jako IV, pak stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud zrušil úlohu vlády České republiky, prezidenta České republiky, volebního systému, falešné demokracie a právního řádu České republiky a dále přiznal stěžovateli náhradu za materiální a nemajetkovou újmu, jež mu byla způsobena. Ústavní soud naznal, že návrh nesplňoval náležitosti podání ve smyslu § 34 a § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), neboť stěžovatel nesdělil, jaká konkrétní opatření má Ústavní soud v rámci své pravomoci (§ 82 odst. 3 zákona o Ústavním soudu) na ochranu jeho ústavně zaručených práv přijmout a rovněž nepřiložil kopii rozhodnutí o posledním procesním prostředku, jenž mu zákon k ochraně jeho práva poskytoval. Stěžovatel též nerespektoval § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, jenž ukládá fyzickým a právnickým osobám povinnost být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, což se vztahuje již na samotné sepsání ústavní stížnosti. Na existenci uvedených vad byl stěžovatel upozorněn přípisem ze dne 24. 9. 2004, jímž mu současně byla stanovena lhůta pro jejich odstranění v délce 30 dnů. Výzva byla stěžovateli doručena dne 7. 10. 2004, a to postupem podle § 63 zákona o Ústavním soudu ve spojení s § 46 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, neboť stěžovatel si zásilku nevyžádal do deseti dnů od jejího uložení na poště, k němuž došlo dne 27. 9. 2004 poté, co stěžovatel nebyl poštovním doručovatelem v místě svého bydliště zastižen. Posledním dnem lhůty k odstranění vad podání byl pátek 5. 11. 2004, lhůta tedy marně uplynula bez toho, že by stěžovatel vytýkané vady odstranil. Nadto Ústavní soud konstatuje, že k projednání návrhu na zrušení základních institutů a institucí demokratického státu, jak jej navrhuje stěžovatel v části IV svého podání, není s ohledem na čl. 87 odst. 1 Ústavy ČR a čl. 9 odst. 2 Ústavy ČR příslušný. Stejný závěr učinil Ústavní soud i ve vztahu k náhradě újmy, když takový návrh neodpovídá jeho pravomoci založené Ústavou ČR a konkretizované zákonem o Ústavním soudu. Vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem Ústavnímu soudu nezbývá než ústavní stížnost odmítnout podle § 43 odst. 1 písm. a) a písm. d) zákona o Ústavním soudu. Poučení:Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 9. 11. 2004 JUDr. Michaela Židlická soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.